Retro: Všechny krásy světa

Představujte si to, určitě jste už něco podobného viděli. Často to bylo neumělé, ale mělo to kouzlo. Tedy tak to chápu teď. Tehdy jsem dost z toho viděla denně. A to s nelibostí.

• Krabice z pohledů. Dva pohledy rubem k sobě, ozdobně sešité. Z těchto dvojic krabice, nejčastěji na fotografie. Dělávali jsme ve škole jako dárky.
• Palmy s listy z ohnutých kovových uzávěrů lahví, Ještě nedávno jsem viděla jednu v pronajímaním bytě, echt retro 60.léta, vzhledem k spořivosti majitele zachován v původním stavu po zemřelé matce. Ne z piety, z lakoty.
• Vymalování stěn: váleček, nebo, častěji, jednobarevné stěny a na nich letmo nahozené čáry (tzv.Brusel)
• Souprava na kávu, Brusel, vyhráli jsme v nějaké soutěži na Dni horníků, nikdy z ní nikdo nepil, protože byla vratká. Dnes by byla ceněná.
• Lampy stojací i na pracovní stůl. Stínidla jednoduché kornouty, rovněž typ Brusel. Dnes by byly rovněž cenné,.
• Broušené sklo-vázy, popelníky, sklenice na víno, ...(tzv.nápojové soupravy). Vše v příborníku, za sklem, na dečkách. Čas od času jste to museli vyndat, utřít prach a sklenice umýt.
• Květiny tehdy módní-tchynin jazyk, asparagus, fikus (ale s velkými listy), na květinovém stolku. V 60. letech květinové stěny buď na zdi nebo jako předěl místnosti, nejčastěji kovový svařovaný konstrukt.
• Tašky, jejichž ucho bylo pilkou vyřezávané, poté ozdobně vypalované. Samotná taška byla pletená nebo háčkovaná.
• Háčkované dečky, skoro všude, kam jste se podívali. Dokonce i na vysoko nastlaných postelích (peřiny byly tehdy výhradně plněné draným peřím (nikoli stříhaným, jako dnes), take byly objemné a nepíchaly vás ostré konce). Ustlalo se, postel se pokryla přehozem a nahoře byla panenka, která seděla na háčkované dečce. To se uchovávalo spíš na venkově, nad postelemi oválný obraz Panny Marie nebo svatební dvojportrét manželů.
• Rúzně tvarované  kovové svícny.
• Samorosty, různě tvarované větve, nalezené v přírodě. Doma ohlazeny smirkovým papírem a posléze nalakované bezbarvým lakem. Vystavovaly se jednak jako solitérní sochy, jednak, hlavně, svícny. Zažila jsem i restauraci plnou takových hrůz.
• Chemlononem vyšívané obrázky. Nejkrásnější byly tulipány, které budily dojem, že se skácí i s vázou.
• Chemlonové papučky, doma háčkované, pro návštěvy.
• Slon v říji, (tedy myslím, že byl v říji; soudím podle podobně vypadajícího jelena. Možná byl autor podobně (ne) informovaný jako já a takhle slona znázornil z neznalosti).
• Popelník, velký, průměr asi 25 cm,  zelené jezírko s ledním medvědem.
• Květiny s okvětními lístky ze skla, upevněnými na drátěných stopkách. Ty nás ponoukaly k ohýbání (s následkem odlomení okvětních lístků). A potom bylo to, čemu otec říkal segec világoš. Dostali jsme výprask. Jak jsem zjistila z Wikipedie: Poslední zbytky revoluční maďarské armády (revoluce 1848-1849) kapitulovaly u rumunské obce Siria (známější pod tehdejším maďarským názvem Világoš).
• Ještě staršího data jsou tzv. kuchařky-na plátně vyšívané obrázky s ostrovtipným textem. Já jsem jednu získala výměnou. Je na ní od sebe pootočený manželský pár, sedící u stolu. Paní s rukou podepírající hlavu, asi uražená. A u toho nápis Taký muský sa mi páči, čo sa do krčmy nevláči.

Jo, jo, kde to všechno skončilo ... Teď bych si to užila jinak, lépe a radostněji