RETRO: Srdečný pozdrav z hospody

Pražské restaurace, kavárny a vinárny  na pohlednicích. Většinou do cca roku 1920. Knihu vydalo nakladatelství Paseka v roce 2007. Většina fotografií je tedy cca 100 let starých.

Některé podniky můžete vidět i zvenku, takže třeba na jednom snímku z roku 1910 se sešla tramvaj, autobus a muž na koni.
Pár interiérů bylo opravdu pozoruhodných: impozantní průčelí Kavárny Corso, Continental Café s krásnými historickými kamny. Atmosférou obrazů Henri Rousseua působil pohled na str.59, Hotel Savoy, zahrada.

• Židle firmy Thonet, a to nejen ten nejznámější typ, jsou tu vidět často. Byla jsem kdysi na výstavě k výročí firmy Thonet a bylo tam těch typů velmi mnoho, většina jich vypadala pěkně, bytelně, nepřeplácaně a pohodlně.
• Udivilo mě mnoho různých, zajímavě tvarovaných  věšáků, i samostatně stojících. Poblíž stolu. A bylo jich v restauracích mnohem víc než dnes.
• Pohled do nádražní restaurace, s bílými ubrusy, žádná špelunka. Ono je vidět na starých nádražních halách, že železnicí cestovali i tzv.lepší lidi. Asi na tuhle tradici chtěl upomenout i p.Žaluda (bývalý ředitel drah), když se nechal fotografovat se zavazadly Louis Vuitton.  Zatím to nejsou zavazadla typických cestujících dnešní ČD. Cestovala jsem na trati Praha-Brno každý týden 2x, ale nikoho s těmito taškami  jsem nepotkala.

Hodně tam bylo zahradních, promenádních a koncertních restaurací. Jak jsem se probírala těmi obrázky:

• Před některými hospodami stál na ulici personál, lidi, kteří se dívali do objektivu klidně, pevně a důstojně. A to určitě trvalo fotografování déle; asi většina fotografií zde je datována kolem roku 1900.
• Pokud byli v restauracích hosté, dívali se většinou do objektivu. Ti, co byli zády, se aspoň pootočili. Nikoho to neobtěžovalo, soudě podle výrazu tváří.
• Pokud je personál zachycen mezi hosty, lze ho snadno rozeznat už podle postoje: většinou čelem ke kameře, připaženo. Pokud je vidět celá postava, pak paty k sobě, špicky od sebe. Tak to má být, aspoň podle Učebnice pro hostinské pomocníky v Praze, vydané v roce 1888. Rozsáhlá citace je v úvodní studii. Všichni hleděli do kamery důstojně, žádný úsměv, žádné grimasy, žádná gesta. 
• Dnes by asi pohlednice z hospody vyvolávala jiné asociace. Že odesilatel nedělal nic jiného než pil (případně jedl). Pohledy byly posílány ctihodným občanům (viz dále), často do zaměstnání, takže  se to asi chápalo jinak.
• Vinárny a kavárny byly ve velké většině s kulatými stolky, bez ubrusů (asi proto, že se skvrny od vína a kávy praly hůř (a pradleny za ně chtěly víc; určitě se vyvářely, byly většinou bílé)). Nedovedu si představit praní takových kusů v ruce, pračky byly ještě ve dvacátých letech 20.století novinkou. 

Na některých pohledech je čitelný text, někdy kolem dokola celé pohlednice. I na úzkých okrajích. A tak jsem se dočetla:

• Hřímavé na zdarr!  Sedmá Sokolská Beseda Vysočany. Mám tu potíž s klavírem
• Drazí rodiče! Sedíme  zde s Nebeským při koncertě a máme se dobře. Jeník
• Drazí přátelé! Sedím na dělnické výstavě v hostinci p.Horáka. Prohlédl jsem celý ten švindl v pár minutách - dohromady to všecko nic není, škoda peněz sem jít. Táhnu teď do města, kde bude jistě líp.
• Študirujem, Totiž chtěli jsme. Přišel jsem ale pensionát a tož je zábavnější poslouchat jejich žvanění než polykat chemické vzorečky. Ubohá státnice! !
• Račte příjmouti onen pohled do ct.sbírky Vaší. Ruku líbaje Vždy vděčný ...
• Má drahá!  Díky za vzpomínku a za okurky ... 

Adresy byly s uctivým oslovením, např.

• Velectěné Paní pí. ..., choti městského tajemníka
• Pan ... , c.k.gymn.prof. ze Dvora Králové ...  v Hradci Králové
• Spanilomyslná Slečna, slečna ...
• ..., ředitel kanceláře Dr.C.Svozila, Prostějov, Živnobanka

Trocha té starosvětské slušnosti a uctivosti by neškodila:

• Ano, lidé byli vychovávaní ke slušnosti, uctivosti, asi i podřízenosti. Fakt je, že nevládla taková anonymita. Lidi se víc znali. A ke známému by si asi, zvláště na veřejnosti, nedovolili chovat se hrubě. To by jim asi vysloužilo opovržení okolí a znemožnili by se. Hrubost a nevychovanost by byla nápadnější než dnes. Asi se taky nějak zvýšil práh citlivosti.
• Nebylo tolik vzdělanců, a to opravdových, ani těch ''vzdělanců''. Ale lidi si vážili vzdělání i vzdělaných lidí. Asi i proto, že se vzdělání dosahovalo v drtivé většině případů poctivě, tedy nesnadno.
• Samozřejmě si nedělám iluze, že všechno bylo ideální. Ale zdravější fundament, odborný i mravní, to mělo, řekla bych.

Reklama na pohlednicích je jasná a  přímočará:

FR.NEŠPOR, posluha, HôTEL Zlatý anděl
PRAHA PAŘÍŽ
vozík s kufrem 158 kg, 1358 km, 25 dnů
Pozdrav z Prahy!
S fotografií dotyčného. Že je to ale výkon!
Zdravotní pivo dneška ''MALVAZ'' 14 ° specielní  černý ležák   
Žádejte!
Doporučujte!