RETRO letmý pohled: Výplaty

Od nádeníků po dnešní dobu. Rozvoj výpočetní techniky a výplaty mzdy. Jak se prodlužovala doba mezi dokončením práce a výplatou. O zvětšování daní nemluvě. Velmi subjektivní pohled. V 50.a šedesátrých letech nám učitelé ve škole říkali, jak církev vykořisťovala, vybírala desátek. Kdyby to byl dnes desátek! Zbylo by mnohem víc. Spořili bychom si na důchody sami. Bez pilířů.

„Lidstvo miluje peníze, ať jsou vyrobeny z čehokoliv“, říká Voland v knize Mistr a Markétka od Michaila Bulgakova.

Nádeníci zřejmě dostávali peníze hned toho dne, po skončení práce. Potřebovali je. Nutně.

Ještě za první  republiky, soudě podle literatury a filmů, dostávali zaměstnanci, dělníci i úředníci, zaplaceno za daný týden v sobotu toho týdne. Paní účetní to zvládla. Peníze se vyplácely hotově, na místě.  

Já pamatuju ještě konec 60., 70. i 80.léta, kdy se vyplácela výplata za daný měsíc jako

• Záloha, okolo 25. každého měsíce, takže první peníze za práci vykonanou ten měsíc jste dostali už koncem daného měsíce. Výši zálohy jste si mohli upravovat. Nebyl problém si ji změnit den před termínem vyplacení. Pokud jste momentálně potřebovali víc, horní hranicí bylo zhruba tolik, kolik jste si vydělali do cca 20.daného měsíce.
• Plus doplatek, cca 10. dalšího měsíce. 

Obě částky se vyplácely v hotovosti, na pracovišti. Počítání a vkládání peněz do výplatních sáčků se jménem, tzv. sačkování, bylo sledováno. (Už přinesli prachy? Už se sáčkuje?). Pamatuju si, že jsem parkrát pomáhala, i když jsem jinak neměla s mzdovým účetnictvím nic společného. Dovedete si to představit dnes?

Někdy začátkem sedmdesátých let v chemičce Sokolov instalovali počítač. Byl to tzv. sálový počítač. Opravdu zabíral velký klimatizovaný sál, myslím dokonce že pro něj byla vystavěna nová budova. Obsluha chodila v bílých pláštích. Zálohy na plat a na služební cesty jsme si museli tzv.nahlásit nejpozději dva dny před výplatním termínem. Jakékoliv změny ve výši záloh byly přijímány s nevolí. 

Někdy začátkem devadesátých let začala firma (velká chemička v ČR) tlačit na to, aby si zaměstnanci zřídili konto v bance a platební karty. Mj.proto, že náklady na převoz hotovosti z banky do závodu (ostraha, pojištění a co já vím ještě ) byly velké. V určité fázi dokonce firma nabízela jednorázově částku, myslím 400 Kč, za to, že si kartu zřídíte. A myslím že v té době se tam také přestala vyplácet záloha, takže byla jen výplata. Na ni se čekalo do cca 10.každého měsíce. Takže za daný měsíc jste dostali zaplaceno cca 10. následujícího měsíce.

V dnešní době (zmiňuji jen extrémy)

• Prakticky asi všichni dostávají peníze na účet v bance. Jako zaměstnanci dostáváte jen výplatu, a to obvykle do 15.následujícího měsíce. Na váš účet do banky. Slyším o čím dál větším počtu firem, které 15.následujícího měsíce peníze na váš účet teprve odesílají. Takže firma má peníze na svém (předpokládám nějak termínovaném a tedy lépe úrokovaném) účtu. A firmu vlastně zálohujete.
• Pokud jdete dnes na brigádu přes personální agenturu, potom vám často řeknou, že peníze dostanete na účet do 20.dalšího měsíce. (Byla jsem i svědkem dobývání vydělaných peněz ještě 14 dnů po takto smluveném termínu). Při vší výpočetní technice. Úrokování je v tomto případě asi menší část profitu který personálce přinášíte. Partnerem firmy je personálka, která vám samozřejmě přepošle na účet jen část peněz, které za vaši práci dostanou. Není to málo. Vím i o 8 000 kč za měsíc za jednoho tzv.agenturního zaměstnance.

Tomu se říká pokrok To jsou paradoxy.