RETRO: Fronty

Subjektivní pohled, hlavně 60.léta. Fronty byly zdroje, úpravny a křižovatky drbů a fám. Jako všude, kde se sejde víc lidí a na něco se čeká, se povídalo. Ve středověku to bylo za moru, při poutích na svatá místa,... V 60.letech 20.století třeba ve frontách na maso. Jak na nuceném výseku, tak v normální Masně. Fronty byly dost dlouhé. Stát do fronty na maso se chodilo třeba ráno ve 4 hodiny, ještě před otevřením obchodu. Zvýšili jste tak svou šanci. A viděli jste, co se do obchodu nosí za maso (porcoval přímo řezník v krámě). Viz také  RETRO: Jídlo a nakupování, můj blog na iDnes.

Dříve z nedostatku, teď se mi zdá, že se čekání vědomě vyvolává. Ať už čekání ve frontě, nebo pro ty bohatší doma. Je to asi součástí marketingu, vzbudit pocit vyjímečnosti:

• Čekání (prý) na drahé tašky a kabelky Louis Vuitton. I když ne ve frontě. Podobně Ferrari se objednává předem, firma si navíc ověřuje pověst kupujících. Před dokončením vás letadlem dopraví do své továrny a tam si můžete vybrat potahy,... A pak se čeká.
• Nebo fronty (pro ty ne úplně chudé a zároveň ne úplně nejbohatší). Aby se zvýšila touha po dané věci (nový typ iPhone, Harry Potter, ...). V noci z 27. na 28. září 2012 se stály fronty na nový typ iPhonu, v centru Brna prý i 12 hodin, jak říkal nějaký fanda. Prý to jsou jediné případy, kdy lze iPhone koupit mimo operátora. Kdosi ve frontě říkal, že jeho dědeček stál frontu na TV, a on o tomhle bude vyprávět generacím a generacím.
• Fronty z nedostatku běžného zboží, hlavně potravin, zmizely. Pokud nejde o tzv. Akce supermarketů.

Pamatuji fronty na úplně běžné věci, na cokoli ze seznamu, i na další věci:

• Maso v normální Masně.  Masa byl nedostatek. Vždycky byl snad jen bůček. Když už byl dlouho jen bůček, někdo vymyslel Holandský řízek (mletý bůček se sýrem). Nedostatkové a žádané byly vnitřnosti, zejména játra. Ta se prodávala tzv. pod pultem: Řezník vážil něco, o co jste si neřekli.  Věděli jste, že dostanete něco nedostatkového, třeba právě játra. Poznat nic nebylo, dostali jste prostě další balíček v tlustém papíru. Dali jste do klasické síťovky. Samozřejmě, po nějaké době krev prosakovala přes papír. Teprve doma jste zjistili, co jste to dostali. Krvavé papíry od masa viz také Hrabal, Hanťa ve Sběrných surovostech. (Pro nepamětníky: Sběrné suroviny - ne surovosti - vykupovaly starý papír, železo a ostatní kovy).
• Maso na nuceném výseku. Na Nuceném výseku byly fronty. Na několik hodin. Střídali jsem se, jednotliví členové rodiny. Třeba od 4 hodin ráno. Prodávalo se maso z tzv.nucené porážky - hygienicky nezávadné, třeba ze zvířete, které se zranilo a muselo být poraženo (proto nucená porážka). Vepřové, občas telecí (jinak prakticky nebylo k dostání), koňské maso (hodně tmavě červené, z něho výborný guláš), koňský salám, koňský kabanos, žádané a stále nedostatkové vnitřnosti, zvláště játra. Oblíbené byly i plíčky, tzv.pajšl). Na nuceném výseku bývaly vnitřnosti méně nedostatkové než v Masně. Chodili tam všichni. Vznešenější obecenstvo, jako paní štajgrová, v zastoupení.
• Brambory, pomeranče, banány, jeden čas i cibule.
• Šicí stroje. To byla 80.léta. Pro jednu paní stál frontu vojáček (podřízený jejího manžela), několik hodin. Byl voják, na frontu (ne do fronty), patřil, řekl by cynik.
• Přehrávač. Na něj, jako na novinku, stál můj otec frontu. Někdy myslím v 80.letech.
• Čtvrteční fronty na knihy (např.Páral, detektivky, ...). Ještě v osmdesátých letech.
• Úplně poslední frontu, velmi naléhavou, jsem stála o přestávce muzikálu Baron Trenck. Léto 2012, představení venku pod širým nebem, Biskupský dvůr, Brno). Někdo to nedomyslel. Nestačilo dámské WC sousedního Moravského zemského muzea. Přestávka časově omezená. Po krátkém váhání, bez domlouvání, obsazeno pánské WC (pouze kabinky). A i tam stála fronta. Pánové, co šli samozřejmě na pánské WC, zacouvali, podívali se na frontu žen. A na vstupní  dveře, pokud zrovna nevycházel muž. Nikdo nic nenamítal. Naléhavost byl zřejmá.

K té cibuli: Za prezidenta Novotného se říkal tenhle vtip: Přijde babička na nádraží a u pokladny chce lístek do Brzku. Pokladní: Nic takového neexistuje. Babička: Ale pan prezident říkal, že vbrzku bude cibule.

Nečekejte na Brzek. Vbrzku může být pozdě.

Hezký den bez front.