Plynulá volba laděním. Žádné lístky, žádné přepínání

Nemám televizi, už pátý rok, a tak když na ni občas kouknu na návštěvě, nestačím se divit. Přistihla jsem se, že kroutím hlavou. Třeba nad reklamou, kde různobarevní mužíčci se pohybují uvnitř těla; buď tam už jsou, nebo jsou tam vneseni s léky, tak pozorně jsem neposlouchala, kroutila jsem hlavou. Taky když jdu v obchodě kolem cedule Znáte z TV, říkám si: Neznám.

Ale vážně, poslouchám hlavně Radio Plus a Vltavu. Nejen jako zvukovou kulisu. Tam žádné reklamy nejsou, přicházím taky o různá zvířátka. Naposledy jsem viděla v TV jakési papouchy. Přicházím i o reklamy. I když na české BBC (rozhlas) byly někdy opravdu pěkně prkenné reklamy: inscenované otázky k připraveným odpovědím na jakýsi výrobek. (Henry Kisinger se prý proslavil tím, že své tiskovky zahajoval větou: ''Má někdo nějaké otázky na moje odpovědi?'', cituji z Benjamina Kurase: Jako psa ke kandelábru).

Jakýsi Američan si prý nechal patentovat název MUZAK pro hudbu jako zvukovou kulisu. Mně napadlo slovo ŠUMÁK pro reklamy. Je to odvozeno od šumu, taky se to může změnit v pouhý šum. Jen to není tak touhyhodné, jako byly pro nás děti šumáky (taky po nich byl pěkně barevnej jazyk).
Pár tipů:

pokud neznáte, doporučuji Radio Plus: publicistika, rozhovory, ... Žádná hudba, žádné reklamy. Pokud se vám stýská po Rádiu Česko, tady vám bude dobře,

na stanici Vltava: zajímavé pořady, budou a byly (jen na ukázku, o co lze přijít):

• Sobota, 14 hod.: Hry, dramatizace

4.1. W.Shakespeare: Večer tříkrálový aneb Jak se vám líbí

11.1. F.M.Dostojevskij: Bratři Karamazovi, 1.část dramatizace (dvoudílné).

• Neděle, 10.30 hod.: Dramatizace knih

12.1. G.Orwell: 1984,  bude 7.část z devítidílné dramatizace

Luděk Munzar, Jiří Ornest, Veronika Freimanová a další.

''Slyšelas někdy, aby člen strany zpíval? Jen tak, sám od sebe?''
Letos je v rozhlase, na stanici Vltava, Polský rok. Nevím, jak vy, ale myslím, že obecně v českých zemích se moc o Polsko a Poláky nezajímáme. Možná je to škoda.

• Slyšela jsem už letos text Andreje Stasiuka (občas publikuje v Respektu). Text o zimě v Karpatech, kde už několik let žije, v osamělém domě, s rodinou.
• 5.1., v neděli, jsem byla sice vzbuzena dřív, než jsem plánovala, ale díky tomu jsem zaslechla zajímavý pořad z textů polských barokních básníků 16. a 17. století. Většinou šlechticů, hodně se jich účastnilo bitev při porážce Turků u Vídně. Polské oddíly se tam asi chovaly statečně pomohly odvrátit Tureckou okupaci. Texty znějí velmi současně. Můžete zapátrat na webu, zde jen pár ukázek, co jsem stačila zachytit. Někteří autoři byli objeveni až v 19.století (vzhledem k sousedství a historii Polska se nedivím). Třeba Anna Stanislavská, jejíž rukopis Příběh siroty...napsané jí samou byl objeven v Petrohradské veřejné knihovně teprve v roce 1893. Něco bylo publikované poprvé dokonce až ve 20.století. Tak si říkám, co z dnešních textů, často bohatě plozených, zůstane pro čtenáře zajímavých.
• Jak léta běží, problémy zůstávají v podstatě stejné: kdo nemá peníze, nic neznamená a na stáří mu bude zle, ... A to autoři byli většinou šlechtici, studovali v cizině, někteří i několik univerzit. Na ukázku, bez uvedení autorů, což jsem nestačila zachytit, jak jsem se tak pohybovala po bytě napůl oblečená:
• Velcí zloději věší ty malé ... blázne, z městské kasy měl jsi více brát ...tak to v světě chodí: velký zloděj malého k šibenici vodí.
• Další autor. Zrovna tohle bylo poprvé publikováno ve 20.století. Autor studoval medicínu, potom práva a potom ještě cosi, všechno v cizině : Neštěstí, neštěstí,/kdybys chlopem bylo,/ holí bych ti natloukl,/ abys ustoupilo. 
• Jiný autor:
• Ke čtyřem věcem je těžké vrátit se znovu: času, mládí, panenství a danému slovu.
• Když je dívka dívkou,/andělem být může. /Když se provdá, /obleče se do ježčí kůže.
• Co je svět? Nic jiného nežli pro blázny klec

Možná stojí za to nechat se občas vyrušit, dostat se  tam, kam jsme neplánovali. Možná se dají objevit zajímavé věci. V té kleci. Kde jsme blázni (možná) všeci.