Parlamenty. I ten náš

Jak (prý) říkají Francouzi, parlament vznikl ze dvou slov: parler (mluvit) a mentir (lhát). Parlamenty začaly ochranou vlastníků před mimořádnými výdaji panovníka. A končí ochranou svých členů. Před těmi, jejichž zájmy by měli bránit. A kterým by se měli (nejen teoreticky) odpovídat. Něco mých úvah. Hodně citací z pozoruhodné knihy Vlastnictví a svoboda. Umím psát i sama, ale tahle kniha je tak zajímavá, fundovaná a přesvědčivá, že neváhám a cituji.

Z dnešního fungování českého parlamentu (obou komor) by člověk těžko usoudil, proč vlastně parlament vznikl. Podstatné věci této republiky neřeší. A v historii 20.století nehrál významnou úlohu, pokud vůbec nějakou hrál, v důležitých letech 1938, 1939, 1968 a rozdělení státu v roce 1992. Můžete jistě namítat co by se stalo kdyby... Ale potom by se měla změnit buď Ústava, praxe nebo obojí. Nebo jsme zase v oblasti, kde je něco jiného psáno a něco jiného se dělá. Naposledy to vyplulo na povrch zcela nedávno, když se mluvilo o trafikách, dohodách stran, tedy zřejmě stranických sekretariátů. Takže na co je parlament, když by rozhodoval někdo vzadu, v promítací kabině. A tam by se vybíralo, co se bude dneska hrát a kdo bude hrát. A za kolik.

Krátký exkurz do historie:

• "… Nejdůležitější funkce parlamentů v kontinentální Evropě byla stejná jako v Anglii – především schvalovat koruně finance na mimořádné výdaje, tedy zejména na vedení válek...
• ... První zastupitelské instituce v historii se objevily na konci 12.století (1188) ve Španělsku...Anglie, Rakousko, Braniborsko, Sicílie, Pougalsko a Svatá říše římská se podle tohoto vzoru zachovaly ve 13.století, Francie, Nizozemsko, Skotsko a Uhry  ve čtrnáctém a Polsko, Švédsko a Dánsko ve století  patnáctém...
• ... Na dějinách parlamentů nejvíce překvapuje jejich odlišný vývoj. V polovině 14.století se francouzské generální stavy snažily získat mimořádné pravomoci a požadovaly po králi, aby výměnou za naléhavě potřebné finanční příspěvky na vojsko.učinil ústupky včetně jejich pravidelného svolávání, schvalování výběru daní a dohledu na to, jak budou použity, což bylo i v tehdejší Anglii nepředstavitelné. Pozorovatel oné doby by mohl snadno dospět k závěru, že  Francouzi předstihli Angličany, pokud jde o kontrolu moci koruny. Mýlil by se však, protože francouzský parlamentní odpor záhy zkolaboval a z generálních stavů se stal poslušný nástroj královské moci. V letech 1484-1560 se generální stavy vůbec nesešly.. V následujícím půlstoletí se sice scházely, ale naposledy v roce 1614 a pak až v roce 1789.
• Ve Španělsku měly od 14.století stavovské sněmy – kortézy (cortes) v Kastilii, Aragonsku, Katalánsku a Valencii právo schvalovat všechny mimořádné daně i podílet se na návrzích zákonů a jejich provádění. Aragonská přísaha věrnosti králi svou troufalostí přesahovala vše, co by se kdy britská dolní sněmovna odvážila vyslovit: " My, kteří jsme stejně dobří jako vy, přísaháme, že vám, jenž nejste o nic lepší než my, budeme sloužit jako svému králi a svrchovanému vladaři, pokud budete dodržovat všechny naše svobody a zákony. V opačném případě však nikoli."  Na začátku 16. století se i navzdory tomu moc španělských stavovských sněmů zmenšila a na konci 17. století už neměly vůbec žádnou."  
  
• ...(Americké) "Heslo " Žádné zdanění bez reprezentace" znamená, že "daně uvalené bez souhlasu plátců jsou druhem konfiskace, které ničí právo vlastníků na majetek."
  

Všechny výše uvedené citace jsou z knihy Richard Pipes: Vlastnictví a svoboda, Argo 2008 (Edice historické myšlení), str.158-159., poslední ze str. 342.  Tučně jsem zvýraznila já.

Bídu toho, kam až zašla zastupitelská demokracie u nás, vidíme denně.

Ve škole nám visely četné reprodukce obrazu Eugène Delacroix: Svoboda vede lid na barikády (La liberté guidant le peuple, 1830). Revoluce, a zdá se i volby,  vynesou, jen jinou síť lidí. A ta posléze sama opakuje to, co předtím kritizovala. Jak se říká: Mladí revolucionáři, staří hofráti.

Obraťte se na svého poslance. Já jsem to zkusila. Obrátila jsem se na svou senátorku, se kterou jsem předtím, v době volební kampaně, písemně komunikovala. Psala jsem jí na stejnou adresu, za které mi psala ona. To abych se určitě dostala přímo k ní. Asi tušíte, jak to dopadlo. Odpověděla mi asistentka, k paní senátorce jsem se vůbec nepropracovala (emailů celkem 12, tedy 6 a 6 z každé strany). Ztracený čas. Podotýkám, že se problém netýkal jen mé osoby. Jak psala asistentka, obrátilo se na paní senátorku v téhle věci víc lidí.. Od 3.1.2013, kdy jsem psala první email, dodnes, se nic v té věci nezměnilo. Takže zastupitelská demokracie, dobře ohraničená asistenty. Kruhová obrana volených poslanců nevolenými asistenty.

Nedávno jsem v knize The Story of English (Philip Gooden, Quercus London, 2011), str.263-264,  narazila na tyto zajímavé analogie (zde můj překlad):

• Termín Pork Barrels (česky něco jako Sud s vepřovým), je US termín, který vznikl koncem 19.století . Znamená  "...proces, kterým jsou peníze federální nebo státní alokovány na místní projekty. Aby povzbudily voliče k podpoře svých zákonodárců. Aby byly kvalifikované jako pork-barrels, musí být takové projekty nepotřebné nebo dokonce zbytečné. " 
  Rozdíl proti našemu Porcování mědvěda je snad jen v tom, že v americkém názvu je ten úplatek voličům víc zřejmý už na první pohled.
• "...dlouho byl značný odpor k TV přenosům z britského parlamentu. Když nakonec v roce 1989 byly kamery vpuštěny do dolní komory  (the House of Commons), byla vnucena ((imposed) striktní pravidla. Měl by být ukazován jen řečník, který zrovna mluví, bez střihů na poslance kteří dřímají, čtou nebo se hihňají do dlaně. Aby vznikl dojem, že rozpravy jsou hojně navštěvované,a že tedy peníze na volené reprezentanty nejsou vyhozené, vznikla praxe "doughnutting ". (něco jako dělání koblih, těch uprostřed s dírou, moje pozn.), podle které ostatní členové obklopí řečníka , aby vznikl dojem, že je sněmovna plná." 
  

Pravidla TV přenosů jsou tedy stanovena tak, aby vyhovovala poslancům. A zakryla pravý stav věcí. Těm kteří poslance volí, poté je platí, těm kteří si platí tzv.veřejnoprávní televizi,  je tedy poskytován záměrně zkreslený pohled na práci sněmovny. Nakonec se tedy uplatnila vůle toho, kdo za sněmovnu jednal. A tenhle přístup televizi vnutil. A ví, jak to ve skutečnosti chodí, jak by to chodit mělo a propast mezi tím vyplňuje mimo jiné ".koblihováním" . Je to tedy vlastně přenos parlamentní inscenace.

Vzpomněla jsem si na starý vtip. Když se dům nabízí, nabízí se i s výhodnou polohou poblíž řeky. Na námitku Ale co když přijde velká voda? je odpověď: Ale kde je dům a kde je řeka?.

Nemám žádný návod. Nevím, jak z toho ven. A není mi to lhostejné.