Nejen ruská knížata ...

"...Přibližně před čtyřiceti lety mě napadlo, že vlastnictví ve svém užším i širším smyslu má zásadní význam pro vznik politických a právních institucí, které zaručují svobodu." Americký historik Richard Pipes (nar. 1923 v Těšíně), v předmluvě ke knize Vlastnictví a svoboda. Vznik a vývoj instituce vlastnictví a jeho vztahu k lidské svobodě

"Během mongolské nadvlády, … ruská knížata považovala svá knížectví za soukromá vlastnictví, z nichž propůjčovala pozemky duchovním i osobním služebníkům. V 19.století upozornil ruský historik Boris Čičerin poprvé na fakt, že knížecí závěti a smlouvy z této doby byly sepsány podle zásad soukromého práva přesně jako osobní závěti.

Moskevská knížata, Ivanem I.Kalitou (1325-1340) počínaje a Ivanem III. (1462-1505) konče, zacházela se svými knížectvími, jako by se jednalo o nemovitý majetek a rozdělovala je mezi syny a vdovy zcela podle vlastní náklonnosti. Neexistovalo žádné rozlišení mezi soukromým vlastnictvím knížete a státním majetkem. Tento postoj posiloval i mongolský zvyk, podle něhož byla obrovská říše majetkem vládnoucího chána a ostatních Čingischánových potomků. Další tehdejší historik popsal, jak tato skutečnost rozhodujícím způsobem ovlivnila následující vývoj Ruska.: « Vladce vlastnil celé Rusko a od tohoto faktu se odvozovalo soukromé vlastnictví. « Jinak řečeno, soukromá sféra se v Rusku odvíjela od veřejné. Soukromé vlastnictví v této zemi nebylo příčinou vzniku státu (jako ve starověkých Athénách nebo Řecku), ani nevzniklo zároveň s ním, ale naopak se z něj vyvinulo. Bylo výsledkem státní blahovůle."

Richard Pipes: Vlastnictví a svoboda, Argo 2008 (Edice historické myšlení), str.165-171