Kolik toho stačí k životu

Moc toho neměl. Peněz zatraceně málo. Všechno své si nosil sebou. Tedy přesněji skoro všechno. To zbylé se  vešlo

 do prostoru velikosti asi 7x7 m, výšky asi 3 m.

Pár kusů oblečení,

Něco nádobí,

Pár košíků, co měl rád.

Knihy, co si nechal po mnoha stěhováních,

A ty co si koupil mezitím.

Bílá postel,

Veliký stůl složený z kusů dřeva jako špalek na maso,

Otočné křeslo, které pomalu chátralo.

Malý netbook,

Který si koupil než šel na první operaci před pěti lety,

Byl už ten netbook to, čemu se říká morálně zastaralý,

Pořád sice věrně sloužil, ale …

Pečlivě uspořádané osobní doklady;

Člověk má mít pořádek, aby nepřidával po své smrti práci.

(Když to řekne mladý, vypadá jako sobec;

Když to řekne starý člověk, budí to dojem slušnosti k rodině a spořádanosti).

Ale místa tam zbylo ještě hodně.

V létě k večeru rád sedával na terase s malou zahrádkou;

V proutěném křesle se nejraději díval na západ slunce,

Nehollywoodský.

Ruch města utichal,

Občas bylo vidět balony jako z obrázků

Kamila Lhotáka

Postupně redukoval své potřeby,

Ubývalo mu známých; ne přátel,

Těch měl vždycky hodně málo.

Ubývalo mu těla, jak mu ubývalo svalové hmoty

Ubývalo mu výšky, celých 3,5 cm,

Vždycky jsem měřil víc!

To tady říkají všichni, řekl mu na to ortoped.

Teď už by na začátku řady asi nestál.

Ale vlastně možná ano, protože řada by byla trochu prořídlá

Ubývalo mu paměti,

Občas si nemohl vzpomenout, co chtěl před chvílí dělat

Ale možná se jen víc pozoroval,

Když teď žil sám.

Občas chraptěl, jak pár dnů nemluvil

Ale přece: Viděl a tak si mohl číst a psát,

Dokonce staromódně a rád, perem,

Ještě slyšel a tak mohl poslouchal rádio,

Ještě přemýšlel, protože měl čím.

Objevoval, jak je krásné ticho

A dával za pravdu Blaisu Pascalovi,

Který prý řekl,

Že veškeré neštěstí pochází z toho,

Že člověk nemůže vydržet mezi čtyřmi zdmi svého pokoje.