Fotka by stačila/9. Chcete se obohatit? Zkuste diskuzi!

Nevylučování z příležitostí není ani tak téma na diskuzi. To je věc spravedlnosti a dodržování základních zásad slušnosti a ústavy. Neutlačování. Někdy mám pocit, že se udiskutujeme a nikam to nepovede.

Nic proti diskuzím.

• Ale anonymní nemají žádný smysl. Někdy jsou něco jako kombinace diskuze a wrestlingu. O věcnou stránku ani nejde. Protože je za chvíli někdo využije pro urážení ostatních. Třeba jen aby naštval. Při hledání ve svém velkém anglickém slovníku jsem narazila na výraz flaming,  posílání štvavých e-mailových příspěvků do internetové diskuse. Flame znamená kromě plamen také štvavý e-mail, štvavý příspěvek. Vy jdete na trh se svou kůží, pod svým jménem, ukazujete svou fotografii a říkáte své názory. Druhá strana je ve tmě. Co se kdy vydiskutovalo ve všech těch diskuzích na netu? 
• Ondřej Neff, novinář a spisovatel. Vyjádřil se k tomu, že iDNES v diskuzích pod články bude vyžadovat plné jméno diskutujícího:  „ Očistit stoku od špíny: … Internet, přinejmenším jeho publicistická a zpravodajská část, to je něco jako město a diskuse pod články jsou kanály v hlubinách tohoto města. Je to přirovnání hrubé a drsné. To proto, že jako vydavatel nejstaršího čistě internetového deníku Neviditelný pes mám od dubna 1996 s diskusemi hodně zkušeností, prakticky všechny špatné. … Nastala situace,  která se dá charakterizovat jako prd v kupé. Je nabité kupé někdo se v něm uprdne. Co se stane? Spojí se neprdící a vyhodí smraďocha? Ne. Odejdou a smraďoch zůstane. Hulváti vytlačují slušné  seriózní lidi, … když přišly diskuse pod články, tak z těch diskusí. … Takže finální řešení je jediné a dojde k němu, pokud stát přitvrdí a bude chtít důsledně aplikovat zákony. Diskuse zrušit úplně. V papírových novinách taky nejsou.“  Lidové noviny 6.10.2012, str.12
• Někdy mě zaráží a děsí agresivita diskuzí. Útoky a vy se bráníte. Jiný než většinový názor  je napaden jako smečkou. Jak kdyby právo na názor měla jen většina. Jste mimo hlavní proud, který se na vás vrhne. Je početnější a uzurpuje si tedy víc prostoru. Diskuze by měla dát stejný prostor oběma hlasům, Pro a proti, viz stejnojmenný pořad na Rádiu Plus, moderovaný Renatou Kalenskou.
• Někdy se mi zdá, že čím suverénnější stanovisko, tím méně podložené zkušeností a znalostí. Myslím, že diskuze tak, jak jsou časté u nás, tj. diskutující o věci nic nevědí a často ani nepochopili, o co jde, nemá žádnou cenu. Je těch diskuzí někdy hodně, jsou prázdné a nikam nevedou. 25.3.2014 jsem zaslechla diskuzi na Rádiu Plus, Radiofóru, někteří diskutující diskutovali o něčem jiném, než bylo téma, jeden z diskutujících řekl, že je to jen mlácení prázdné slámy. Mě napadl jiný možný důsledek toho mlácení prázdné slámy. Viděla jsem kdysi mlácení obilí cepy. Ne v muzeu. To byla velmi sehraná činnost.  Cep byl s násadou spojen řemínkem a mohl se tedy pohybovat mnoha směry. Lehce mohlo dojít k úrazu. Aby byl dodržován rytmus, něco se při tom deklamovalo nebo zpívalo. Takže kázeň byla prevencí před ranou dřevěným cepem do hlavy.
• Nemají smysl, pokud neexistuje  snaha něčeho se dobrat a respekt k ostatním diskutujícím.  Proč v tomhle případě vlastně diskutovat? Své argumenty znám a pokud je budu jen opakovat a nebudu zvažovat (od slovesa vážit) jiné, potom to nemá smysl. Mám dojem, že diskuze mají často za cíl spíš dokázat převahu jedné strany, zvítězit, případně ubít protivníka. Nebo šíření předsudků, potvrzování stereotypů,
• Zažila jsem dost pracovních jednání. Pokud se diskutuje a nenapadá, pokud jde o to něco vyřešit a někam dojít, může to být zajímavé a podnětné. Nikdy to nebylo sprosté a dehonestující tak, jak jsou komentáře a diskuze na netu. Už proto ne, že jsme spolu seděli u jednoho stolu. A z očí do očí je to jinak.
• Když  diskutují muži, vyměňují si argumenty. 
• Když diskutují muži se ženami, útočí. Je to nějaké základní nastavení. Mluví hlavně muži. A útočí. Tedy slovně, a to od začátku; ne jako reakce. Ještě předtím, než ženy něco řeknou. Ženy se potom brání proti slovnímu útoku a k diskuzi tedy buď nedojde nebo je tímhle základním nastavením ovlivněna.

Proto asi ženy veřejně nediskutují. Prakticky moc nediskutují vůbec. Pokud vysloví odlišné názory, jsou dohnány do kouta, aby zastávaly nějaké krajní stanovisko. A poté zesměšněny. Třeba jako feministky. Nevím, co si pod tím zrovna ten dotyčný představuje, ale musí to být asi něco hodně hnusného, protože ženy se brání jen tím, že feministky nejsou.  I proto ženy nevystupují. A většinu mužů tohle asi nezajímá.

• Pěkně (výstižně a vtipně) různé úskoky popsal Karel Čapek v Dvanáctero figur zápasu perem (ze sbírky Marsys).
• Nedávno jsem slyšela v rádiu recenzi na právě vycházející knihu esejů George Orwella. Psal o tom, že v budoucnu (zemřel v roce 1950) budou jen dva druhy lidí (parafrázuji): gangsteři a intelektuálové (ti budou mluvit o věcech, se kterými nemají žádnou zkušenost). Někdy mi připadá, že v té době žijeme.
• 9.3.2014 jsem poslouchala reprízu rozhovoru s psychologem Martinem Járou. Mj. je prezidentem Ligy otevřených mužů. Má pět dětí. Ten považoval diskuze s feministkami za plodné. Možné je to dané základním přístupem, že diskutuje, s respektem, nikoliv prosazuje své a potírá nebo zesměšňuje jiné názory.
• Občas jsem pozvaná do diskuzí na Radiofóru (Rádio Plus). Tam je diskuze organizovaná tak, že není dost dobře možné skákat do řeči a to, že by si diskuzi uchvátil a ke svému obrazu přizpůsobil ten nejagresivnější. Poslouchám na Rádiu Plus taky pořad Pro a proti, moderovaný Renatou Kalenskou. Zažila jsem na Rádiu Plus dvě skvělé diskuze (ne, nebyly s mou účastí):
• V jedné mj.státní zástupkyně paní Bradáčová a předseda Advokátní komory. Přestože řeč přišla např. na to, že advokát má pomáhat klientovi, ale nelhat; jistě téma na diskuzi, co je to lhát atd., Ale tady nebylo žádné skákání do řeči, jízlivosti, napadání, naznačování, že druhá strana je úúúplně.... Bylo to věcné a překvapivě zajímavé.
• Druhá diskuze byla krátce po Novém roce a bavili se v ní zahraniční komentátoři rozhlasu o tom, co považují za nejdůležitější události loňského roku. Opět věcná diskuze, žádné dokazování, že ten druhý se mýlí, že důležitější bylo … (to, co říká právě diskutující).

Michael Cunningham, americký spisovatel, mj. autor knihy Hodiny (za kterou dostal Pulitzerovu cenu a byla zfilmovaná), říká v rozhovoru s LN, 3.9.2011: Podle mého problémem mnoha mužských spisovatelů je především nenávist k ženám. Ve svých knihách je spíš karikují, než popisují; doslova je zabíjejí.“

Podobně mi to připadá v reklamách: ženy mají (ne)líčenou radost z pracích prášků, z mycích prostředků na nádobí, na párty chodí s prostředkem na praní černého oblečení, … Prostě jako nějaké slaboduché bytosti. Ale to jim vkládá do úst reklamní textař, který je asi taky nenávidí. Bůhví, co mu udělaly. Takhle pitomé snad žádné ženy nejsou. Zvlášť ta modrá tekutina na vložkách mě fascinuje. Naštěstí TV nemám a tyhle stupidity vidím jen občas, při návštěvách.

Jeden z autorů, který vytvořil velmi chytrou a sympatickou ženskou postavu, byl Stieg Larsson. Jeho trilogie Milénium vyšla i česky; já ji mám v anglickém vydání:

• The Girl with the Dragon Tattoo (Dívka s vytetovaným hadem). Česky vyšel pod titulem Muži, kteří nenávidí ženy. Jestli chtěl být český překladatel výstižnější co do obsahu nebo považoval nenávist k ženám za titul v českém prostředí srozumitelný a přitažlivý, nevím. Možná je to výstižnější překlad švédského originálu, který je Män Som Hatar Kvinnor, což je spíš o mužích a asi i o nenávisti (hatar), nevím, švédsky neumím. Zbylé dva díly vyšly pod stejným názvem jako v angličtině. Takže asi ten titul v Čechách s něčím tady rezonuje.
• The Girl Who Played with Fire (Dívka, která si hrála s ohněm).
• The Girl Who Kicked the Hornets' Nest (Dívka, která kopla do vosího hnízda).

PS: Dnes jsem našla v poště tuto zprávu: "Zruseni interni diskuse. Interni diskuse byvala mistem, kde se blogeri radi schazeli. Novi blogeri sem chodili pro rady a ti zkuseni jim ochotne radili. Dnes je tato diskuse vetsinou jen mistem poklesle zabavy na ucet druhych. Namisto rady nadavky, misto debaty urazky a vulgarity. Interni diskuse tak ztratila smysl, proto ji k dnesnimu dni rusime. Administratori"

Použitá a citovaná literatura:

[1]   Velký anglicko-český slovník, Leda Praha, 2006

[17] Larsson Stieg: The Girl with the Dragon Tattoo, MacLehose Press, Quercus London 2008

Pokračování příště. To be continued.