Fotka by stačila/8. Rovnost? Volnost? Bráchovství!

“Věříme, že úkolem vlády je dát lidem příležitost, ne sociální dávky. Prostě musíme pomoci lidem kteří mají smůlu, kterou sami nezavinili. ( We believe a government's task is to give people opportunity, not handouts. We simply must help people who are unfortunate through no fault of their own … )”. Odpovídá Margaret Thatcher na otázku “Co z toho, co se naučila Británie, se dá použít v jiných zemích? “ (Překlad je můj. Citát je z anglického vydání Reader's Digest, May 1989, z rozhovoru Mrs Thatcher's Decade).

V českém prostředí spíš platí: “... My každého nakonec dovedeme na místo, kam patří.” Citát pochází ze hry Viktorie Hradské, o životě J.E.Purkyně, uváděla stanice Vltava 23.3.2014:

Dát PŘÍLEŽITOST  pro mě znamená:

• Že třeba penzisti mohou pracovat, pokud na to mají schopnosti a sílu. Můžou. Sami chtějí nebo musí. Odchod do penze není povinnost, ale nárok. A pokud pracují, dostanou za to zaplaceno stejně jako ostatní, ne o 2 070 Kč měsíčně méně.  Platí si totiž, pokud jako penzisti pracují, zdravotní pojištění (navíc k tomu, co za ně platí taky stát), platí si sociální pojištění (tedy mj. na důchod, na který si už vydělali. Možné zvýšení už přiznaného důchodu je, myslím, 0,4 % za každé 2 odpracované roky, což je vzhledem k placeným částkám směšné). V sociálním pojištění je i nemocenské pojištění, …). A  samozřejmě platí taky daně.  Teoreticky by mohla nastat takováto situace: Jako důchodce byste skončili práci někdy začátkem daného měsíce. Ze mzdy by se vám odečetly normální daně, 2 070 Kč nepřiznané daňové zvýhodnění, sociální a zdravotní pojištění. Mohla by nastat situace, že jste pracovali, ale ještě státu doplatíte, protože jste měli tak nízký plat, že jste nepokryli všechny ty poplatky. Částka 2 070 Kč se totiž odečítá, ať pracujete v daném měsíci jak chcete dlouho. To není můj výmysl, speciálně jsem se na to ptala.
• Dát šanci/příležitost/možnost I ženám. Nejen jako zdravotním sestrám, lékařkám, učitelkám, továrním dělnicím a asistentkám. Pokud firma nenabírá absolventy a nevychová je k obrazu svému, moc jiných šancí není. Ženy těžko hledají kvalifikovanou práci, zvlášť v technických oborech. Pokud ji nenajdou, jsou pracovně méně spokojené. A neangažují se; důsledky viz průzkum na konci předešlého dílu. Nakonec to má tedy dopad ne ně, jejich firmu i na celou společnost. Aby našly kvalifikovanou práci po škole, po návratu z mateřské dovolené, kdykoliv později, když je příležitost k takové práci i pro muže.
• Aby byly placeny za stejnou práci stejně jako muži, kteří tu stejnou práci dělají. Existuje skleněný strop v kariérním postupu a platech: Průměrné platy v ČR, muži/ženy, v tisících korun, podle vzdělání: ZŠ 18/12, SŠ 26/20, VŠ a postgraduální studium 45/32. … Do 30 let jsou platy skoro stejné. S přibývajícím věkem se rozdíl platů mezi muži a ženami zvětšuje. (Parafrázuji, z vysílání Studia Zet na Rádiu BBC, 27.11.2013 a … 4.3.2014). Pokud znáte jiná čísla, asi byly jiné i výchozí soubory.
• Asi proto, že se zvedá vlna nesouhlasu, když se řekne nelíbivá pravda, nic se s tím nedělá a nepíše se o tom. (Podívejte se na blogy, jak sprosté, urážlivé nebo jenom  blahosklonné reakce se tam objevují, když někdo řekne  něco, s čím hlavní proud nesouhlasí. Vrhnou se na vás a tím dokážou, že mají pravdu. Asi.).
•  Aby se ženy vůbec mohly vrátit do práce po mateřské dovolené. Pokud nejsou školky apod., jde to těžko. Pokud jsou, jde to těžko taky. A pokud je to takhle, ani bych se nedivila, že kvalifikované ženy váhají mít děti. Čeká je hluboký pokles životní úrovně a vyhlídek.

To, že by měla být rovná práva, deklaruje ústava. Nedodržování téhle zásady stojí stát peníze. Na zmařených penězích na nevyužité vzdělání. Na daních, které by mohly platit pracující ženy, které ale nemůžou najít práci nebo školku. Rodí se méně dětí. Ženy těžko hledají práci, která by odpovídala jejich kvalifikaci, schopnostem a znalostem. A potom podle toho byly odměňovány a měly možnost kariéry. Tak, jak je to běžné u mužů, tak jak byste chtěl, pokud jste muž, aby bylo jednáno s vámi. ... Prostě stejné ŠANCE / MOŽNOSTI / PŘÍLEŽITOSTI.  Jen to. Aby pro všechny platila stejná pravidla. A nebylo vylučování hned na začátku. Co je na tom divného? Co je na tom nesplnitelného? Co je navíc, co by ženám dávalo nějakou výhodu? Co by znamenalo nějaké výdaje ze státního rozpočtu? Proč mají zůstávat stranou?

• Když umíte malovat, psát, zpívat, lidi to po čase zjistí a ocení vás. Když umíte něco v zaměstnání, záleží na vašem šéfovi, jestli vás nechá uspět, pomůže vám nebo vám pomůže si natlouct. Nebo vás vůbec nevpustí. Takže první rovná šance by měla být při vstupu. Být vpuštěn. Nevyloučen z kariérního a platového postupu. To všechno jen proto, že jste žena. Jinak, opravdu, fotka by stačila. Rozhodnutí bílý/černý, žena/muž, stará/mladá, asi základní prosévací otázka, by bylo rychlé. A nemusíte ztrácet čas žádným výběrem. Jak říká Homer Simpson, parafrázuji: Bílý muž do 35 může všechno
• Jednomu  mému známému řekl jeho šéf asi tohle:  Vždycky dám přednost tobě. I kdyby ta holka byla sebelepší.
• Kdysi, za socializmu, se jeden můj kolega podivil, že beru míň než on. Protože jsem ženská. A on mi na to řekl, jak kdyby tady nežil: Ale děláme stejnou práci. Projektovala jsem. Přišla jsem do té firmy, protože mi místo sami nabídli. A můj tehdejší šéf mi na dotaz, že když mám nejnižší plat na oddělení, že jsem tedy nejhorší (kromě sekretářky jsem tam byla jediná žena a sedm mužů), řekl: To tak, Mirko, nemůžeš brát. A dál se o tom nechtěl bavit.

V ústavě se deklarují rovná práva, v praxi se to nedodržuje. Zesměšňuje. A zpochybňuje: Kdyby ženský něco uměly, prosadily by se. Pokud by se dodržovaly ty základní zásady ústavy – rovná práva, nebyly by třeba žádné diskutované kvóty. Zatím to je to nerovné. Nerovnovážné. Vylučování. Jako když porušíte pravidla hry. Nepsaná pravidla. Pokud nemáte v rukou moc, nic se nezmění. Druhá strana tu moc má a vás neposlouchá. Důvody se vždycky najdou, a to racionální. Systém je nastaven na muže.

Bez kvót se situace nezmění. Teď panuje mínění, že ženy se výše nedostanou, protože na to nemají schopnosti. Pokud tohle vůbec někoho, kromě těch žen, zajímá. Po zavedení kvót se bude říkat, že se ženy na vedoucí posty dostaly jen díky nim. Ze by na to neměly schopnosti. Prostě ať kvóty jsou nebo nejsou, vždycky je to špatně. A tak to má být (sarcasm). Zpochybněte nový stav, když už starý neudržíte a musíte ustoupit. Co je tedy lepší?

• Když budou kvóty, bude to další pravidlo. A to pravidlo slabší právní síly než ústava. Nejsem právník, ale takhle to cítím. I když, pravda, dodržování kvót je snadněji kontrolovatelné než dodržování základního, obecně formulovaného pravidla v ústavě. Proč ale potom máme ústavu? Nebudeme dodržovat základní pravidla a proto budou kvóty; budou vyráběny stále nové a nové zákony, vyhlášky, metodické pokyny a nevím co ještě. Přežvykování, při kterém se klidně může ztratit původní smysl. Produkuje se spousta zákonů, ale nikdo se v nich neorientuje, natož aby je znal. A dodržoval. A přitom by stačilo, aby se dbalo základních zásad ústavy a slušnosti. Něčeho jako desatera.
• Jakékoliv kvóty by zpětně ukazovaly na to, že tu vůbec nějaký problém je. A že ho zúčastnění neumí (nebo nechtějí) řešit. A kvóty by mohly vzbudit asociace s černochy nebo s jinými potlačovanými skupinami. A přitom vlastně o nic nejde, protože podle ústavy mají všichni rovná práva. Z toho vyplývají rovné ŠANCE / MOŽNOSTI / PŘÍLEŽITOSTI. Povinnostem se snad ženy nevyhýbají. Na rozdíl od mnoha těch, co volají po stejných právech. Takže o co vlastně jde? Jsem asi paranoik. Kdo tady komu v čem zamezuje? Ukažte mi ho. Není (vidět).
• Odpor proti kvótám je velký. Ale pokud se prosadí, potom:
• Buď jsou ženy schopné a ukáže se to. Po nějakém (nezbytném) okopávání kotníků. Když se jich díky kvótám dostane na vyšší posty víc.
• Nebo jsou neschopné; potom je nechte, ať si natlučou (sarcasm). Obavy, že by něco zkazily, být nemusí. Zkazilo se toho zatím dost. A kromě toho: bude dost pozorných očí, které budou sledovat. A lidí  ochotných říct panu profesorovi/lidu, …, že šlacha bude už už přeříznuta. Ukázalo by se to tedy a potom se zase vrátíme k tomu, na co jsme zvyklí. 
• Proč by tedy kvóty neměly být? Ukázaly by, jak to tedy se schopnostmi žen je. Není tam nějaký strach, co se ukáže, až se zavedou?

Ptám se sama sebe: Když se kašle na uplatnění a spokojenost žen, nechají se z některých profesí vylučovat, třeba tím, že budou pro ně uzavřené, dělat jen podřadnou a mizerně placenou práci, vychováváme v tomto prostředí mravné a slušné lidi? Prostě děje se něco, co je proti článku ústavy, proti základním pravidlům, kterým učíme už malé děti: Nesmíš ho vyhazovat z pískoviště, nesmíš mu brát lopatičku, … Děje se to mnoho desetiletí (min.od 70.let., která pamatuju), a nikomu to nevadí. Ani státu, který by na rovnost šancí měl dbát. Provoz státu je financován i z daní žen. Je financován i daněmi firem, které by měly dbát dodržování zákonů. Stanovení výše daní ostatně muselo vycházet z nějakých předpokladů, mezi které dodržování zákonů, pravidel atd. určitě patří.  

Jsou tu prostě ženy (neříkám, že všechny), které vystudovaly. Což není, zvláště v případě technických VŠ, jednoduché. A nemůžou najít uplatnění.

Znám podniky, které nezaměstnávají na technické profesi žádnou ženu. Nebo max. 15%. I když zaměstnance hledají. I když dost žen daný obor studuje. A protože v podniku na dané profesi žádná žena není, není důvod nějakou zaměstnat. To není můj argument. V čem by byla lepší než muž? Tohle je, myslím, hlavně případ velkých kolosů, bývalých státních podniků, které přežily rok 1989 ve stavu potácení se nad propastí. A teď pořád nevědí, co bude dál. Přežívají jako české firmy nebo byly koupeny jedním, druhým atd.zahraničním podnikem, ale vedení zůstalo stejné a přežívá. Loď se potápěla, vylidnila, teď trčí na moři a nikdo se raději moc nehýbe, aby neporušil vratkou rovnováhu. Jsou vyjímky, ale moje zkušenost říká, že jsou dobře skryté. Já vím o jedné.

• Když je nějaká profese feminizovaná, považuje se to za problém. I když se ušetří, protože jsou tam nižší platy (sarcasm).
• Pokud je profese výhradně mužská, za problém se to nepovažuje. A přitom by se ušetřilo na platech (sarcasm), kdyby se přijaly ženy; viz statistická data výše.

Pokračování příště. To be continued.