Fotka by stačila/7. Není toho vzdělání zbytečně moc?

O vylučování. Když vylučovat ženy, proč ne už na začátku, tedy v přístupu ke vzdělávání? (Sarcasm).

První univerzita na evropském kontinentu vznikla v roce 1088 v Bologni v Itálii.

První střední škola pro dívky (předtím byly jen pro chlapce) ve střední Evropě vznikla v roce 1890 (v Praze to bylo dříve než ve Vídni).

První absolventky českých VŠ  byly promovány v roce 1900 (vesměs učitelky různých oborů přírodních věd).

Časově vidím další vývoj takto:

• Dlouho trvalo, než ženy získaly přístup k VŠ vzdělání.
• Teď ho mají, ale mají problémy při uplatnění. To měly vždycky. Pokud nestudovaly učitelské obory a nevracely se do škol (hlavně na dívčí gymnázium Minerva v Praze). První  dvě české lékařky vystudovaly ve Švýcarsku. Ale Rakousko-Uhersko jejich diplomy neuznalo a uplatnění našly až v Bosně a Hercegovině, kde léčily muslimské ženy. Potíže žen s hledáním kvalifikované práce trvají dodnes, hlavně v technických oborech.
• Další fáze bude: najdou uplatnění, ale budou mizerně placené.
• Vývoj bude pokračovat a za několik desetiletí/století najdou uplatnění a budou placeny stejně jako muži. Ale nebudou mít žádné vyhlídky na kariéru.
• ŠANCE / MOŽNOSTI / PŘÍLEŽITOSTI se nesrovnají asi nikdy. Odpor (neviditelný, ale účinný) bude pořád tak silný, že tomu bude bránit. A přitom to bude vždycky nastaveno tak, že vina bude v nějakých nedostatcích dotyčné. Říkám tomu systém s vypuštěnou odměnou. Prostě se ženy za něčím ženou, odtud ten název (sarcasm), ale nikdy toho nedosáhnou. Jako by se trénoval pes a maso se pohybovalo před ním stejnou rychlostí jako on. 

Lokálně jsou asi velké rozdíly. Západní Evropa a USA nemají tak velké zábrany, čím dál víc na východ se podmínky zhoršují.

• Jedna moje známá, která se podílela na organizaci zájezdů na Podkarpatskou Rus, mi vyprávěla, jak nasmlouvané stravování nebylo na místě zajištěno. Když se ptala proč, řekli jí: Protože jste žena. Rusky to zní hodnověrněji. To je přístup k ženám. Není je třeba brát vážně, a to se odráží i v ostatním. Za Stalina se aspoň občas uplatnily ve vedení průmyslových odvětví ctižádostivé manželky vysokých funkcionářů (Polina Molotovová např.). Teď už tam není slyšet o žádné ženě. To není nostalgie za Stalinem. To je konstatování vývoje. Možná by nebyl režim tak agresivní, rozpínavý a panovačný. Možná.
• U nás něco z toho přehlíživého přístupu bývalé SSSR k ženám zůstává. Sovětský Svaz náš vzor bylo heslo, které bylo myšleno bez jakékoliv ironie a bylo velmi často opakováno. V projevech i na různých transparentech. Ministerská předsedkyně, ministryně obrany (ne jako loutka, dosazená na místo stranou) mohly být třeba v UK, Německu, dokonce ve Francii. U nás těžko, ještě východněji se mi to zdá nepředstavitelné.
• V rámci republiky jsou asi nejlepší vyhlídky na uplatnění v Praze. Už proto, že je tam hodně nadnárodních firem, velký příliv i pohyb lidí, nejen čerstvých absolventů škol. Nadnárodní firmy, angloamerické původem, nemají takové zadržovací tendence a nebrání se tak. Brno je považováno za provinční, je to mnohem menší hnízdo, kde se všichni znají ze školy. A  tak sítě fungují. Mimo tahle dvě velká města je situace ještě horší, pohyb lidí menší, odpor proti vstupu lidí zvenčí větší. Řekla bych, že se víc lpí na tradičním obsazení pozic. Celkově platí asi to, co platilo v USA v době osidlování: Go west, tj. Běž na západ (a tam ukaž, co umíš). Celosvětově. I když, pokud půjdete pořád na západ, dojdete na východ; na pólech stačí krok, jak to polopaticky demonstrovali ve hře Dobytí severního pólu.
• Nevím, jak je to v IT oboru v ČR. Ale asi jako v jiných oborech, jinak by se neobjevil v tisku rozhovor s Veronikou Štorkovou, která navrhuje sítě v Cisco ve Velké Británii.
  
• Nebo Petra Popluhárová, která pracuje v Google v USA jako SW inženýr v týmu web search. Když ještě studovala na Slovensku, doporučil jí nějaký profesor, ať se místo studia vdá a má děti.
  O tom, že by se chtěly vrátit zpátky, žádná z nich nemluvila.

Pokud jsou ženy schopné, absolvují školu:

Pokud projdou školou a nemůžou se uplatnit, nenajdou práci, pak je něco v nepořádku. Buď ve vztahu obsahu studia a praxe, nebo v neschopnosti či nemožnosti se uplatnit.

• Ale pokud vystudovaly stejný obor jako muži, dostalo se jim stejného vzdělání.
• Takže jádro pudla je asi zakopáno jinde. A je tam někde zakopáno už několik staletí. A nikoho to moc nevzrušuje. Když nic jiného, jsou v tom zmařené peníze a zmařené ŠANCE / MOŽNOSTI / PŘÍLEŽITOSTI. V ústavě jsou přece (říkám si naivně) deklarovaná rovná práva. Kde je tedy zádrhel?
• Ženám  by mělo být zamezeno v jakémkoliv studiu (sarcasm). Je jim i společnosti nanic. Pokud tedy nepočítáme výchovu dětí (vyšší vzdělání matek prokazatelně zvyšuje šanci jejich dětí na vyšší vzdělání, viz dále) a vlastní potěšení.  Kde tu řadu utnout – ZŠ/SŠ/VŠ/PGS?  Vzbudilo by to rozruch, zvláště v zahraničí. “Bilo to do očí jako psí dečky u táboráku”, určitě v ekonomicky vyspělejších zemích. Nejen ve filmové parodii Mazaný Filip, ze které citát pochází.
• Pokud žena získá vzdělání které nemůže uplatnit (práce v oboru je, ale nechtějí tam ženy), je to pro stát drahé a pro ni frustrující. Kdyby nestudovala, pracovala by. A zvyšovala by kupní sílu obyvatelstva, platila DPH, platila by daně ze mzdy, platila by zdravotní a sociální pojištění. Prostě by přispívala do státního rozpočtu, na pojištění a možná by měla lepší náladu a tu by taky šířila kolem sebe, na svou rodinu. Snad. 

Moje zkušenost:

• Když jsem začala postgraduální studium, 80.léta, bylo nás 5 žen a 25 mužů. Na předešlém kurzu přišel údajně vyučující asistent z VŠ, rozhlédl se a zeptal: Nejsou tu žádný ženský? S ženskýma jsou jen problémy. To samozřejmě řekl, protože tam žádná žena nebyla. Později, když jsem u něj dělala zkoušku, mi říkal paní kolegyně. Studium bylo zajímavé, parta výborná, žádné problémy jsme neměli ani mezi sebou, ani s přednášejícími. Ad jeden typ asistentů: krásně a výstižně viz Jak básníci …, díl o studiu medicíny. Možná je to taky nějaký druh diagnózy.
• Na střední škole, v 60.letech, byla asi 1/3 pánů. Většina kantorů byla spravedlivých. Maturovala jsem ze 4 předmětů: čeština, ruština, matematika a chemie. Maturovala jsem se samými jedničkami a mohla jsem studovat cokoliv. Na gymnáziu, které se tehdy jmenovalo SVVŠ, nebo také podle ruského vzoru dvanáctiletka. Měla jsem tu možnost, nežila jsem mnohem, mnohem východněji. Dostala jsem šanci studovat (jak nám neustále zdůrazňovali, výběrovou školu) a využila ji. A o to jde. Mít stejnou ŠANCI/MOŽNOST/PŘÍLEŽITOST, ať už tomu říkáte jakkoli. Nejen na vzdělání, ale také na uplatnění. A nemuset se plahočit mnohem složitěji, vyčerpávat síly, ztrácet čas a peníze na serpentinách, když vzhůru vede přímá cesta. Někdy strmá, někdy s utajovanými výtahy.  Parafrázuji nositele Nobelovy ceny Linuse Paulinga: Aby se člověk mohl ptát, musí mít nějaké minimální znalosti.

Poslouchala jsem pořad v Rádiu Plus, kde profesor Petr Matějů mluvil o průzkumu na školách. Opět je ČR někde na chvostě.Parafrázuji:

• Je více vzdělaných žen než mužů.
• Vzdělání matek jednoznačně zvyšuje šanci jejich dětí na vzdělání. A to víc než vzdělání otců dětí. Takže aspoň na něco to vzdělání žen je, říkám si.
• Učitelky ženy prý lépe hodnotí dívky. A chlapci prý rezignují na vzdělání.

Přemýšlím: neplatí analogicky: Muži šéfové v práci lépe hodnotí muže. Ženy rezignují na práci? Zvláště když dělají jen podřadnou, mizerně placenou práci bez vyhlídek na zlepšení? Co je příčina a co následek?

Pro ty, pro které existuje jen to, co lze vyčíslit, končím dnes výsledky průzkumu. Studio Zet, 18.3.2014, parafrázuji:

• Jen asi 7 nebo 8 % zaměstnanců firem je angažovaných. Skoro ¾ neangažovaných. Věk na to nemá vliv.
• Neangažovaní:
• Ty práce nebaví. Nepřicházejí s ničím novým.
• Jsou častěji nemocní (angažovaní 4,25 dne/rok, neangažovaní 7 dnů/rok).
• Mají větší fluktuaci (80%  angažovaných chce být ve firmě ještě příští rok, z neangažovaných jen necelých 50%)
• Ztráty při firmě s 500 zaměstnanci spočítali na 3-3,5 milionu za rok.
• Když vezmete navíc v úvahu to, co nelze vyčíslit, např. že člověk, který odchází, se už nějakou dobu před odchodem v práci moc nesnaží. A náhrada za něj se zaškoluje třeba rok (obchodníci, ale řekla bych I jiné profese). Potom vyjdou firmu neangažovaní zaměstnanci ještě dráž.

Použitá literatura:

[19] Montefiore Simon Sebag, Stalin, The Court of the Red Tsar, Phoenix London 2004

Pokračování příště. To be continued.