Kdysi jsem slyšela výrok:Svět patří mužům a ženy jsou na něm, aby jim sloužily. Připsán byl Hitlerovi. Ať to řekl nebo ne, skutečnost tak vypadá.
Proč vylučovat vůbec ženy, a to nejen s VŠ vzděláním, z ŠANCÍ/MOŽNOSTÍ/PŘÍLEŽITOSTÍ získat slušnou práci? Studovaly; asi se tedy chtějí uplatnit, dělat zajímavou práci a být dobře placené. Odejdou asi na mateřskou dovolenou. Děti, děti, děti. Připoutány k ženám, bez toho nejsou ženy plnohodnotné. Ať jsou podmínky jakékoliv, jejich povinností, a to radostnou, je ty děti porodit a vychovat. Ať tedy splní svou povinnost (sarsasm). Ale děti přece nejsou jen jejich. Jsou I jejich partnerů. A jsou to budoucí daňoví poplatníci. Různé příspěvky na děti asi nepovzbudí vzdělanější ženy, aby měly děti.
Cituji Františka Koukolíka: "Rakouští mužové stráví v placené práci asi 70% svého času, 30 % času v neplacené činnosti, u žen je tomu přesně naopak. 98 % lidí pracujících v Rakousku na částečný úvazek jsou ženy. V principu nepříliš odlišné podíly a vztahy jsou v Dánsku, Německu, Itálii, Holandsku, Španělsku (ženy tráví domácí prací 7 krát více času než muži) i u nás …
… Růst trhů altruistickou péči trestá. Neplatí ji. Považuje ji za něco naprosto samozřejmého. Vychovat zdravého, tvořivého, nejen vysokoškolsky vzdělaného mladého člověka stojí rodiče, zejména zbude-li jen jeden, kruté celoživotní úsilí. Výsledek dřiny, která matky i otce stojí nejlepší léta života, berou firmy, organizace a státy jako naprostou samozřejmost. Jako radostně splněnou povinnost.
Globalizaci charakterizuje rozšiřování trhů. Globalizace odměňuje výkonnost a míru zisku, který přinášíte. Neviditelné srdce, něžná a milující péče není zboží. Základ lidství, z něhož může vyrůst všechno ostatní, není na trhu. Je to neplacená služba. Podobá se "zdrojům", jako je čistá voda nebo vzduch.
Jenže nedostatečná péče podlamuje nejen možný vývoj jedinců. Poškozuje i ekonomický růst. Možná že právě tohle se děje v bohatých zemích OECD. Nezaměstnanost je zde vysoká a chronická. A přesto - uprostřed této nezaměstnanosti je nedostatek dostatečně kvalifikovaných a spolehlivých pracovníků. Průzkumy typu Internatinal Adult Literacy Survey v těchto zemích dokazují, že přibližně polovina populace je pod úrovní nutnou pro výkon kvalifikovaného povolání. ...
… Globalizace lidi, kteří by se chtěli příliš věnovat rodině a dětem, trestá už tím, že jde o čas, který lidé, z valné části ženy, nemohou věnovat zvyšování kvalifikace, nebo placené práci.
Samozřejmě tu pomáhají předsudky, sentimentální a pokrytecká představa, že chtít peníze za něco tak "přirozeného a posvátného", jako je péče o děti, je nemravnost. Přitom neviditelné srdce, něžná a milující péče vytváří lidský a sociální kapitál. Tvoří, zdaří-li se úsilí, vychované, civilizované lidi, dobré občany, kvalifikované pracovníky.
Zkuste si představit reakci obchodníka nebo výrobce, k němuž byste se dostavili se žádostí, aby vám zdarma předal kvalitní a nový vůz střední třídy. Podiví-li se, sdělte mu, že by mělo být jeho radostnou povinností vyrobit jej pro vaše potřeby.
Zkuste si představit reakci jakéhokoli zaměstnavatele, kdyby se před něj postavila matka a řekla: 'Předávám ti své dítě, stálo mne 18 let života,, tolik a tolik peněz, které jsem musela vydělat. Je to spolehlivý, dobře vychovaný, kvalifikovaný řemeslník. Měl bys za mé úsilí aspoň něco zaplatit.' …
… Co když zmrtvýchvstání přízraku zvaného náboženský fundamentalismus je kromě jiného výrazem strachu ze změny patriarchální tradice zajišťující neplacenou práci žen? Takže opakování hesla ad nauseam: vrátit se k tradici, omezit, nebo zničit jakákoli práva žen. Mohly by opustit svou " odpovědnost" - neplacenou práci. Hnutí, jako je afgánský Talibán, tak činilo ve světe plném lidských práv a demokracie.
Jestliže se svět hospodářské liberalizace pokouší převést na peníze vše, po čem sáhne, měl by být natolik fér, že rodičům za celoživotní dřinu, na jejímž konci je odpovědný, kvalifikovaný občan, alespoň něco vrátí." , [15], str.268-271.
Stát by se mohl ženám odměnit aspoň tak, že by dbal na dodržování rovnosti ŠANCÍ/MOŽNOSTÍ/PŘÍLEŽITOSTÍ na kvalifikovanou práci. Konec konců, jde o naplňování toho, co deklaruje ústava a jedno ze základních pravidel slušnosti, neporušování cizích práv. Není to tedy nic nového ani nic navíc. Jen se prostě nebere vážně, co je psáno. Nějaké zákony a ústava, to není nic pro nás. S tím na nás nechoďte. Kdyby se to ale dodržovalo, nedošli bychom dnes tam, kde jsme:
- “Kam až naše záznamy sahají (po ročník narození 1911) platí, že čím vzdělanější Češka, tím má méně dětí. Z vysokoškolaček zůstává třetina bezdětných. ...“ říká profesor Ivo Možný, sociolog z MU Brno v článku Lidových novin z 19.11.2011.
- A přitom vzdělání žen jednoznačně zvyšuje šanci jejich dětí na vzdělání. Víc než vzdělání otců dětí. Viz v dalším textu, průzkum. Zeny přispívají tomuto státu jak prací, tak výchovou dětí a vším, co s tím souvisí.
- Ty různé příspěvky jsou jen slabá náplast, když ženy očekávají, že potom budou těžko hledat práci a školku. A že se s nimi nebude moc počítat jako s plnohodnotnou pracovní silou.
- Je více vzdělaných žen než mužů, ženy mají nižší platy a nižší zastoupení na vedoucích postech. Vidíte tu nějaký paradox? Myslím, že to byl Václav Šašek z Bířkova, kdo nazval paradoxon (řecky paradox) tureckým pravidlem.
- Mám dvě děti a teprve po narození prvního jsem zjistila, jak hluboký je propad platových a kariérních vyhlídek. I když myslím, že teď je situace ještě horší: Každý si stanoví svá vlastní pravidla a buď je berte, nebo jděte. Deklarovány jsou zásady rovnosti šancí, ale praxe je jiná. Můžete se hádat, soudit, ale v dané situaci vám to nepomůže. Budete bez práce, bez peněz, vaše další vyhlídky to jen zhorší. Dovedu si představit, že je to vysilující fyzicky, finančně a psychicky.
Citovaná literatura:
[9] Gladwell Maxwell, What the Dog Saw and Other Adventures, Penguin Books 2010, str. 332, 333
[15] Koukolík František, Josefu Švejkovi je 30 milionů let, Eseje ze třetí kultury v roce 2001/2002, Galén 2002, str.268-271
Pokračování příště. To be continued.
