Fotka by stačila/2. Pořád ještě úvod

Vylučuje se, vylučuje, zmenšuje se rozsah. Někdy to řeší problémy. Někdy to problémy jenom vylučuje a odsunuje mimo dohled a doslech. Někdy to odsunuje jen jejich původce. Někdy to odsunuje jen toho, kdo na ně upozorňuje. Takže utichne a je klid. Ale jen zdánlivý.

Problémy se tím neodstraní. Vyhozeny dveřmi, vrací se oknem. Zakopnuty pod koberec dělají na něm boule. Vyhozeny a zakopány tlí. A možná začnou páchnout tak, že se s tím musí něco dělat. Jinak produkty utajeného rozkladu nelibě páchnou, možná vytvoří se vzduchem výbušnou směs. A potom stačí jiskra. Situace, kdy narůstají problémy, nespokojenost a neřeší se to, končívají:

• Násilně. Individuálním aktem teroru nebo revolucemi. (když se naštve víc lidí; to je většinou mužské řešení. Souhlasím s tím, co napsal  kdysi na to téma Joseph Conrad ve svém románu Před očima Západu, cituji z (10): " Při skutečné revoluci nevystupují do popředí ti nejlepší. Násilné revoluce se nejprve zmocní omezení fanatikové a tyranští pokrytci. Potom přijdou na řadu domýšliví intelektuálové, kteří to nikam nedotáhli. Z těch se pak stávají vůdcové a náčelníci. Jistě jste si všimli, že jsem vynechal pouhé darebáky. Na počátku mohou stát i lidé zásadoví a spravedliví, ušlechtilí, lidští a věrní, nesobečtí a inteligentní, ale hnutí se jim vymkne z rukou. Nejsou to vůdcové revoluce. Jsou to její oběti: oběti znechucení, rozčarování, často i špatného svědomí. Groteskně zrazené naděje, zkarikované ideály-tak se definují úspěchy revoluce."
• Ženy volí většinou nenásilná řešení. Pasivní rezistenci nebo tichý protest. Pokud to nevykřikují, je to stejně neviditelné, nedokazatelné a nepostižitelné jako to vylučování. A jako individuální řešení možná účinné. K nějakému systémovému řešení to MŮŽE vést, teprve až se to projeví jako trend a někdo si toho všimne. Často někdo, koho se to přímo netýká. Možná se potom najde někdo, kdo domyslí důsledky a prosadí, aby se to nějak řešilo. Třeba rádio BBC 3.3.2014 inzerovalo pořad A Freedom to Be a Single Woman in India (Právo/Svoboda být neprovdanou ženou v Indii). Pravděpodobnější je, že se to řeší až po tvrdém nárazu do zdi. Problém se vyvalí nějakým následkem, který nikdo nepředvídal. 

Předsudky, stereotypy a automatizmy.

• Pokud jde o záchranu, bezprostřední ohrožení života - útočí na vás lev, tygr, ... ano, potom předběžný soud má nenahraditelnou cenu.
• Vyloučení něčeho méně osudového, ale pořád špatného, pokud není čas na rozhodování, ano, i to je důležité.
• Kde ale leží hranice, uvědomit si a neužít předsudek, těžko posoudit. Možná, že dobrým kritériem je dostatek  času, který zbývá na rozhodnutí. Než čelisti sklapnou. Ale proč, když nás nic bezprostředně neohrožuje, vylučovat někoho/něco jen proto, že není hezký, je to ženská, je to homosexuál (a my to o něm víme), ... Prostě patří k nějaké skupině, kterou, možná si to ani neuvědomujeme, nemáme rádi. Počkejte ještě chvilku; on se zasměje, něco vám řekne, prostě vás třeba něčím zaujme  a zjistíte, že není tak ošklivý, hloupý, že i homosexuálové jsou lidi, ... Zařadit (do kategorie) a poté vyřadit (jako známou kategorii) je nejjednodušší. Vyřazuje se v dané chvíli, následky jsou ale dlouhodobější. Lidi nejsou diferenciální rovnice, aby byli upraveni na nějaký známý tvar a s tím už si poradíme. Nechci pronášet plamenné řeči, vést lid na barikády a bránit nějaké krajní stanovisko, které nezastávám. A ke kterému bych byla dohnána napadáním, Snažím se nekřivdit. Dělám si advocata diaboli sama.

Lidové noviny, 26.102013, parafrázuji: Česko si v žebříčku rovnosti pohlaví opět pohoršilo a v pořadí celkem 136 zemí skončilo na 83. místě. Od roku 2006 se dokonce propadlo už o 30 příček. Vyplývá to z pravidelného průzkumu Světového ekonomického fóra (WEF) se sídlem v Ženevě. Žebříček se sestavuje na základě statistických dat, která se týkají např. vzdělání, výše příjmu, naděje na dožití či zastoupení žen v politice a v manažerských funkcích. Island, Finsko, Norsko, Švédsko jsou na prvních místech.

Tohle pojednání není vyčerpávající. Ani ve smyslu námahy (alespoň doufám), ani co do kompletnosti výčtu. Je to subjektivní pohled na subjektivně vybrané náměty. Není dokonalý. Ani dříve nejoblíbenější četba, slaďáky, dobrodružná četba až krváky byla plná nelogičností a diskontinuit. Četlo se to a čte dodnes. Jádro pudla je zakopáno jinde (to je momentální nápad na fúzi dvou úsloví).

Nepíšu historii vylučování, i když by to možná bylo zajímavé; nejsem historik.

Citovaná literatura:

(10) Johnson Paul, Dějiny 20.století, Rozmluvy 1991, str.88

Pokračování příště. To be continued.