Fotka by stačila/19. Z historie vylučování. Klatby a tak

Český národ pořád někoho vylučuje (ne že by to byla jen česká specialita). Po vzoru církve minulých století. Protože panovala jednota trůnu a oltáře, prakticky všichni byli příslušníky církve. Vylučováni byli tedy heretici neboli kacíři. Ti, co nevyznávali tu správnou víru (určovala církev). A ti, co ji vyznávali (určovali si sami); ti sami kritizovali církev za to, že se od správného učení odchyluje. Byli vyhnáni z církve, ze společnosti, ze života. Oběšeni, upáleni nebo odstraněni z veřejnosti do domácího vězení. Viz dále.  

Státní klatba

Nikde jsem se nedočetla, jak byla definována kritéria pro uvalení klatby. Zřejmě I v tom spočívalo její kouzlo a síla. Prostě je na lidech, aby si nastavili hranice tak, aby se nedotkli elektrického ohradníku (termín viz blog Pokroucené zprávy).

“... již staří Římané znali (v době republiky) trest státní klatby, zvaný interdictio aquae et ignis (odepření vody a ohně), který záležel v úředním zákazu poskytnout klatbou trestanému přístřeší, pokrm, nápoj a oheň.

Později i staré právo německé znalo takovou státní klatbu (Acht, Verbannung). Rovnala se svými účinky vyloučení toho, který jí byl postižen, z právní společnosti, rovnala se jeho “postavení mimo zákon”. Vztahovala-li se taková klatba na celou 'svatou říši římskou národa německého' (pak ji vyhlašoval císař), jmenovala se klatba říšská (bannum imperii). Hodně vynikajících osob bylo v době od 10.do 18.století postiženo touto říšskou klatbou. Například r. 1621 kurfiřt Bedřich Falcký, český 'zimní' král. Naposled jí byli postiženi (r.1706) kurfiřt bavorský a jeho bratr, kurfiřt kolínský, a to za to, že se spolčili s Francií. Ještě r.1758 měl být do říšské klatby dán známý pruský král Fridrich Veliký, ale k tomu již nedošlo.” Citováno z [24].

Specialitou států tzv. Východní Evropy byli disidenti. Od latinského dissentio, nesouhlasit, do angl. přešlo dissidence; překládá se jako nesouhlas, různost myšlení, rozdílnost v názoru. Jednalo se o nesouhlas a opozici k politice a způsobu života v socializmu. Vlastně se o nich mluvilo hlavně u příležitosti jejich zatčení. Charta 77, kterou většina lidí četla po listopadu 1989, udivila tím, že byla úplně normální; nic podvratného. Podvratný byl jen rozdíl mezi tím, co bylo psáno, co se říkalo a tím, co se dělalo. Ostatně asi proto se o tom nemluvilo. Přesto byli lidi nuceni odsuzovat Chartu, aniž ji četli.

Co dokázala církev i stát dohromady

“Jakékoli úvahy o ukončení vlády inkvizice byly potlačovány, a církev I světské úřady se spojily ve snaze kontrolovat myšlení, znalosti a víru. V roce 1558 byl zaveden (ve Španělsku, moje pozn.) trest smrti za dovoz zahraničních knih bez povolení  a za tisk bez licence. Univerzity byly zredukovány na centra indoktrinace; neortodoxní a nebezpečné knihy byly dány na Index Librorum Prohibitorum (1557 v Římě, 1559 ve Španělsku) a bezpečné knihy se vydávaly s oficiálním imprimatur ('nechť je vytištěna'). Mezi knihami na španělském seznamu figurovala vědecká díla zakázaná proto, že jejich autoři byli protestanti. Navzdory pašování, nebezpečnému pro zdraví, se šíření nových myšlenek ve společnosti jako takové zúžilo na pouhý pramínek.”[16], str. 186.

Církev vylučovala takto

Obecně, ženy mohly být ovečky; ale ne církevní Mater. Prostě mohly, na našem území určitě, být jen poslouchající, kostel uklízející a zdobící. Nikoliv kazatelé. Vyjímky se vyskytují, ale jsou to jen vyjímky.

Namátkou; nepíšu dějiny:

• 1415 - upálen Jan Hus,  prý na místě, kdy byli zahrabáváni uhynulí koně
• 1416 - upálen Jeroným Pražský, na stejném místě jako Jan Hus a necelý rok po něm
• 1600 - upálení Giordana Bruna...” Ve skutečnosti církev Brunovým upálením proklamovala svůj úmysl vzít vědu a představivost do vlastních rukou a svázat je s Římem. … Podstatné nebylo vyslovit dogma, ale odsoudit kacířství a všem co nejdetailnějí předvést doznání hříšníka, jeho uznání a přijetí autority církve svaté a jeho upřímný slib pokání. Už nikdy. ...”[16] , str. 187- 189
• Galileo Galilei: “ ...v roce 1633 ho katolická církev odsoudila  za neposlušnost a kacířství: ‘Názor, že Slunce je středem světa a nehýbe se, je absurdní, fílozoficky nesprávný a formálně kacířský, protože je ve výslovném rozporu s Písmem svatým.’““ Galileo se tedy přiznal; … odebral se do otupujícího domácího vězení, jež ukončilo jeho dráhu výkonného, inovativního vědce. ...”[16] , str. 187- 189
• “Hroznou zbraní byla klatba v rukou církve. Bývala svou podstatou vyobcováním z církve.
• Při své ostřejší formě(excommunicatio maior) separovala vyobcovaného z církve.
• Ve formě mírnějš (excommunicato minor) jen od církve.

Excommunicatio maior byla provázena chmurným obřadem: církevní hodnostář proklel trestaného slovy: Anathema sit (Budiž proklet!, moje poznámka) za asistence dvanácti kněží, všichni drželi v rukou hořící svíčky, jimiž po proneseném prokletí udeřili o podlahu. Jiným, pro věřícího středověkého křesťana zvláště hrozným opatřením byl interdikt.Záležel v tom, že v tom či onom okrsku byl zastavený náboženský život; při nejostřejší formě interdiktu se nesměly konat bohoslužby, nesmělo se přisluhovat svátostmi, nesmělo se pohřbívat. Je známo, že takový interdikt byl kvůli Husovu učení uvalen na Prahu a že Hus raději odešel, jen aby interdikt mohl být zase zrušen.”[24], str.210- 211. A já dodávám: pokud ne dříve, takhle nějak vznikal kolektivní trest. …

… Židovské náboženské společenství znalo kletby hrozné. Takovou kletbou byl postižen filosof Baruch (Benedikt) de Spinoza(1632-1677), … Ač teprve 24letý, byl Spinoza nejnadanějším žákem amsterdamské synagogy. R.1656 byl pohnán před starší, aby se zodpovídal z kacířství, a nakonec byl 27.července 1656 slavnostně proklet. Slova kletby zněla takto: 'Předáci církevní rady dávají tímto na vědomost, že jsouce již zpraveni o zlých názorech a skutcích Barucha de Espinozy, pokusili se různým způsobem a rozmanitými sliby odvrátit ho od jeho špatné dráhy. Ježto však nebylo jim možno přivésti ho na lepší cestu myšlení, … Celá věc byla tedy přednesena předákům Církevní rady a bylo usneseno, což rada schválila, aby byl řečený Spinoza dán v klatbu a vyloučen ze všeho lidu izraelského a exkomunikován od této chvíle a zlořečeno mu takto: Podle soudu andělů a výroků svatých dáváme v klatbu, zatracujeme, zavrhujeme a vylučujeme Barucha de Espinozu za souhlasu celé svaté obce; vyslovujeme nad ním zlořečení sepsaná  v knize Zákonů. Nechť je proklet ve dne a proklet v noci; nechť je proklet an uléhá a proklet an vstává; proklet an vychází a proklet an se vrací. Nechť mu Hospodin nikdy už neodpustí a nikdy ho už nevezme na milost;nechť hněv a nemilost Hospodinova stíhá nadále tohoto muže, obtíží jej všemi kletbami sepsanými v knize Zákonů a vymaže jméno jeho z tohoto světa; … A tímto se všichni napomínají, aby nikdo s ním nehovořil slovem ani neobcoval písmem, aby mu nikdo neprokázal služby, nikdo nepřebýval s ním pod jednou střechou, nikdo se k němu nepřiblížil na délku čtyř loktů a aby nikdo nečetl nic, co by jeho ústa diktovala nebo jeho ruka psala.' Tato židovská kletba byla provázena rituálem příšernějším než křesťanská excommunicatio maior. Po celou dobu předčítání této kletby proti Spinozovi ozýval se chvílemi táhlý a plačtivý hlas velkého rohu, svíce byly postupně zhasínány, až nakonec zhasla poslední a shromáždění zůstalo v úplné tmě– což mělo symbolizovat zánik duchovního života kletbou stiženého Spinozy.” [24], str.210-211.

Po roce 1492, vyhnání nebo obrácení Židů ze Španělska, Španělé (rovněž sousední Portugalci) pronásledovali i konvertity: (zvýraznila jsem já) “Konvertité praktikující judaismus byli dopadáni podle známých Mojžíšových praktik, jež je prozrazovaly: šlo o odmítání vepřového, čisté prádlo v pátek, zaslechnuté modlitby, nepravidelné chození do kostela, nevhodné slovo. Obzvláště čistota byla důvodem k podezření, a koupání bylo považováno za důkaz odpadlictví, jak u pokřtěných, tak u Maurů. “Věta 'o obviněném je známo, že se koupe …' je v záznamech inkvizice běžná.” Zděděná špína: čistí lidé se nemusí mýt. V tom všem Španělé a Portugalci ponižovali a snižovali sami sebe. Netolerance může pronásledovatele poškodit více než oběť.” [16], str.187

Všechny církve mají něco společného. A jejich dědičky, politické strany, rovněž. Ti, kteří nemají na víc než na kontrolu, dbají na dodržování pravidel a vylučují. Jinak by dělali  kariéru něčím, v čem by vynikali jen oni sami. A ne kontrolou dodržování pravidel, které vymysleli jiní. A vlastně, při bližším pohledu, s podstatou věci ta pravidla nemají často nic společného. Do takových podrobností a jemností jdou jen ti byrokrati.

Na Sicílii 15.století, loajální ke kastilské koruně, museli učinit totéž (opět, zvýraznění je mé): “ Židé zde však žili po staletí a hráli obrovskou roli v sicilském obchodě, o jejich postavení lékařů a lékárníků ani nemluvě .... Židé z tohoto ostrova získali krátký odklad; dostali rovněž blahosklonné povolení vzít si s sebou šaty, které unesli na zádech, matraci, vlněnou či seržovou přikrývku, dvě prostěradla a trochu potravin na cestu.” V 18.století se postupně uvolňovaly zákazy a byli lákáni zpět.  “Ani to nepomohlo, a tak král v roce 1740 Židy výslovně vyzval k návratu. Řada rodin pozvání přijala, ale měly pocit, že se k nim předpojaté obyvatelstvo chová špatně. Pak se stalo, že se královně nepodařilo porodit mužského dědice trůnu, a kněží královský pár přesvědčili, že nebudou mít syna, dokud dovolí Židům zůstat. Po sedmi letech tedy následovalo další vyhnání. Netolerance, pověra, ignorance – to vše se dá snáze vštípit a kultivovat než vykořenit. Tytéž nepravosti a zlořády, jež dlouho předtím páchali cizí (španělští) vládci, dodnes přispívají k vytrvalé zaostalosti Sicílie.” [16], str.190-191.

Citovaná literatura:

[16] Landes Davis S., Bohatství a bída národů, Proč jsou někteří tak bohatí a někteří tak chudí, BB/art, 2004, str. 186, 187-189, 190-191

[24] Vondráček Vladimír , Holub František, Fantastické a magické z  hlediska psychiatrie, Columbus 2003, str.210-211

Pokračování příště. To be continued.