Jen tak na okraj přemýšlím, co jsou dnešní elity: Ti nejbohatší? Ti nejmocnější? Vzdělanci? Ti asi ne. Slušnost je u nás handicap. Něco jako pasivita. Necpete se a tak se nikam nedostanete. Smutné. Opět si představuji Stephena Hawkinga. Pravidla slušnosti by měla být něco jako pravidla silničního provozu. Mají usnadňovat provoz, minimalizovat střety. Ne handicapovat ty, co se pravidly řídí.
Zbraně mohou být zastaralé a primitivní, ale vhodně umístěné dokáží hodně. (Viz také Faunovo velmi pozdní odpoledne, parafrázuji: ... okno otvíralo široký výhled ... kulomet zde umístěný by kontroloval celou ulici). Podobně jako když se mluví o evropských zbraních, starých, malých a vyřazených, kterých používali Paraguajci “Zvláště jedna, ...v půlkruhovitém zákrutu řeky Paraná, mohla podle libosti uzavírat řečiště pro cizí lodě ...” [16], str.328
I když ne tak často jako dřív se inzeruje mladý kolektiv. Nikdy jse neslyšela, že by se inzeroval věkově pestrý nebo dokonce starý kolektiv. I když i takové jsou. Kdysi bylo v mnoha inzerátech na práci uvedeno, že hledají muže do 35 let. To bylo krátce po roce 1989, potom to přestalo. Tedy přestalo se to publikovat. nepřestalo to ale existovat. Jen se to zanořilo (opak oblíbeného termínu to emerge-vynořit se). Často si vzpomenu na jakýsi starý český film s Hugo Haasem. Ucházel se o místo hudebního redaktora ve vydavatelství gramodesek. A protože hledali někoho “v letech”, nalepil si falešné fousy. Dnes nepochopitelné.
Některá vyloučení z profesí jsou směšná a na první pohled něco jako středověká cechovní ochrana. Namátkou; možná se to zdá na první pohled okrajové. Ale ovlivňuje to vzdělání a přijímání zpráv o situaci a dění:
- Proč nemohou na VŠ učit lidi z praxe? U nás je jich teprve několik. Když vidíte, jaký je výsledek tzv.pedagogického vzdělání, divíte se, proč se tak striktně vyžaduje. A studenti by asi ocenili někoho, kdo nemá praxi jen z VŠ.
- Ze školství budou muset odejít učitelé bez pedagogického vzdělání, tedy I většina rodilých mluvčí. Považuji to za škodu, u jazyků nenahraditelnou. Pro pokročilejší studenty, ne pro začátečníky.
- Jde o styk nejen s cizím jazykem, ale I s cizí kulturou. Můžete vidět, jak on/ona přijímá jiné lidi, jiné názory, .... Zažila jsem jako učitelku angličtiny, u jednoho ze svých dětí, sice nerodilou mluvčí, ale Češku dlouhodobě usídlenou v anglofonní oblasti. Naučila anglicky, povzbuzovala své žáky. Vydala učebnici angličtiny, která byla tak dobrá, že s ní byl rozhovor v TV. Má dcera si udělala státnici z angličtiny ještě před maturitou. Podobné snahy vytlačit rodilé mluvčí už byly tehdy, v 90.letech. Děti, které přišly z jazykové školy a učily se předtím anglicky 7 let, měly mít učitelku, která předtím učila ruštinu a anglicky se teprve učila. Další případy učitelů neuvádím, pamatuji na aféru, která se strhla po vydání Škvoreckého Legendy Emöke (pokud vás to zajímá, asi lze najít na netu).
- Pokud by pedagogické fakulty měly plno studentů, asi by odmítaly očekávaný nával těch, co si budou muset doplnit pedagogické vzdělání. Nic takového se nestalo. Proč to přišlo zrovna teď? Není to lobbying pedagogických škol?
- U nás se při výuce jazyků většinou klade velký důraz na gramatiku, jako by se učitelé báli mluvit. Naučíte se gramatiku, ale nesesmolíte ani jednoduchou větu. A bojíte se mluvit. Pracovala jsem v nadnárodních firmách a je to pestré a zajímavé. Nejsem naivně nadšená, zažila jsem I nepříjemné věci. Setkala jsem se s kolegy z celého světa - Holandsko, Dánsko, Británie, Německo, Indie, Ekvador, Jižní Afrika, Nový Zéland, osobně, s dalšími jen telefonicky a písemně.
- Malcolm Gladwell:“Učitelování by mělo být otevřeno všem, kdo “mají pulz” a (nějaký) u niverzitní diplom – a učitelé by měli být posuzováni poté, co začnou svou práci, ne předtím” (můj překlad [9], str.333).Možná se to zdá (nejen) v případě učitelů drahé a riskantní, ale dnes údajně 50% absolventů pedag.studia poté, co vystudují, odchází ze školství. Neměla by být pro výběr na studium jiná kritéria, případně studium organizováno jinak? Případně výběr učitelů prováděn jinak?
- Novináři – pamatuji, jak v Respektu známí čeští novináři se vyjadřovali k tomu, co jim dala novinářská fakulta. Nic, co by vzdělaný člověk z praxe nemohl zvládnout. A čtenáři by asi ocenili někoho s jiným pohledem. A nemusel by mít novinářskou fakultu.
- Respekt to asi tuší a zařazuje čím dál víc sloupků lidí z praxe, z různých oborů. A je to moc zajímavá četba. Zrovna tak jako přeložené články z The Economist, které shrnují trendy v současném světě. Nemám na mysli módní trendy. Časopis je mnohem pestřejší než býval. Srovnání s ostatními časopisy-zkuste sami.
- Podobně 26.3.2014 jsem zaslechla na Studiu Zet diskuzi Františka Kinského s Leošem Hegerem. František Kinský není novinář a není mladý; jak sám řekl, máme oba bílé vlasy. Bylo za tou diskuzí slyšet nadhled a vlastní názor. Nejen otázky a odpovědi.
To jsou dva obory, které jsou hodně na očích. Jeden financovaný z rozpočtu, druhý soukromý. Možná je těch cechovních bratrstev víc. Ale aspoň v nich máte šanci, když máte výuční papír, nebo jak se těm všem certifikátům říká. V některých oborech můžete mít papír a stejně jste bez šance. Některá vyloučení jsou prostě dobře maskovaná.
Citovaná literatura:
[9] Gladwell Maxwell, What the Dog Saw and Other Adventures, Penguin Books 2010, str.333
[16] Landes Davis S., Bohatství a bída národů, Proč jsou někteří tak bohatí a někteří tak chudí, BB/art, 2004, str. 328
Pokračování příště. To be continued.
