Co nerad máš, nečiň jinému,

pravil kantor žáku kdesi, tahaje ho za pačesy. Takhle si pamatuju jeden epigram K.H.Borovského. Čím se asi můžeme pyšnit my ... Nejen vzhledem k emigrantům nebo menšinám. Bez ohledu na to, že multikulturalismus je zavržen, problémy s imigrací jsou velké (s jejím odvrácením by byly taky nějaké) a údaje jsou z roku 1998. 

 
To, co podmiňuje následující, se s časem neztrácí. Určitě ne úplně. Asi jde spíš o ochotu k přijetí něčeho odlišného, ale přesto hodnotného. Tohle není výzva k diskuzi, která by ubila ty méně hlasité a méně agresivní, ale k tichému zamyšlení. Nad vlastnostmi nás jako civilizovaných lidí.
 
" Když se v lednu 1998 Daily Telegraph rozhodl zjistit jak si imigranti zvykli, zjistil překvapivě pozitivní odpovědi.
Dr.Zaki Badawi, předseda Rady Imamů a mešit (Council of Imams and Mosques), se domnívá, že není lepšího místa pro muslimy na světě: co se mu na zemi líbí, je fakt, že se dokáží zasmát sami sobě.
Surinder Gill, obchodník s potravinami z Oxfordshiru, oceňuje fakt, že policie je nepodplatitelná.
Abi Rosenthal, muzikolog, který utekl z Německa, věří, že hodnoty čestnosti, spravedlnosti (fairness) a ohleduplnosti (discretion) udělaly z Anglie "mnohem civilizovanější zemi než ta, ze které jsem přišel".
Omnia Mazouk, pediatrický konzultant/ka v Liverpoolu si myslí, že " je senzační být v zemi kde zásluhy jsou odměňovány a kde chlapci nepracují".
Hari Shukla, učitel, který odešel z Keni v roce 1973, řekl, že zatímco většina Evropy je multikulturní, žádná jiná země nedosáhla takového stupně integrace."
 
Jeremy Paxman
The English
Sunday Times Top Ten Bestseller
Penguin Non-Fiction 1999
(Česky vyšlo v roce 2006 pod názvem Angličané – portrét národa)