Už nějakou dobu mě stále dokola ohromují všichni mí sousedé a dokonce někteří známí. Pravidelné nedělní návštěvy vnoučat u babičky, alespoň jednou do měsíce hromadná rodinná sešlost, kde hovoří a tlachají jak se kdo má, co dělá – zdvořile se na sebe usmívají a přikyvůjí. A přitom to leckdy každému druhému leze krkem.
Jedním z mých oblíbených příkladů je sousedka z naší chaty. Žije sama jen se svojí maminkou, ale každý letní víkend se k nim přihrne celá rodina její sestry – spousta dospělých a plno dětí. Neříkám, že zrovna jejcih případ je pouhá společenská povinnost, skutečně se rádi scházejí a jistě k sobě chovají vřelé vztahy, ovšem nemohla jsem si nevšimnout toho nudného schématu, podle kterého nežije jen tato rodina, ale skoro všechny.
Pán a paní mají dům nebo pěkný byt, auto, psa a dceru a syna – ti si založí každý svojí rodinu a pořídí si dům, auto a dvě děti, nejlépe dceru a syna, jezdí každý rok na dovolené a děti dávají hlídat babičce a dědovi. Spořádaně chodí do práce, každé víkendy se scházejí se svými příbuznými, jezdí velkými rodinnými auty a prostě žijí, tak jak se má.
Přesně to vidím na těch našich sousedech, víkend co víkend se sjedou dvě až tři velká auta plná lidí – návševa v plném proudu. A tak mi tak proběhlo hlavou, proč třeba někdo z nich nepřijede na koni, nebo nepříjdou na chůdách? Proč jsou všichni tak podobně nudně oblečení, proč někdo prostě nepříjde třeba za klauna nebo princeznu? Dobře já vím, namítnete že normální lidi nejsou cvoci, jistě, mluvím s jistou nadsázkou, ovšem když se zamyslím nad principem... Proč má tolik lidí tak nudnou mysl a neumí si trochu hrát, pobavit se? Proč zahazují svojí fantazii, proč nejsou trochu dětmi, i když ve svém nitru se tak třeba cítí, a prostě jsou dospělí, protože už přišel ten čas takovými být.
A pak se diví, že se za pět, sedm let ve svých životech nudí, utápějí se v depresích a musí chodit k terapeutům.
Ovšem, byla bych blázen, kdybych se snažila tvrdit, že je něco špatného na spořádaném životě, to ani náhodou nechci, jen se mi ten spořádaný způsob života někdy zdá jako dost nudné prožití toho tak krátkého času, co nám byl vymezený.
V zásadě pokud to těm lidem vyhovuje a jejich fantazie jim ani potají nepodsouvá nějaké lepší prožití života, je to dobře. Ale pokud se nudí, nebaví je to, otravuje, tak proč v tom setrvávají a nějak to nezmění. A otázky financí nebo čehokoliv jiného v tom roli nehrají, ať má rodina skvéle postavení, nebo jsou chudí, na tom nezáleží, žít si zajíměvě jde vždycky.
Prostě mě tak jenom napadlo, že plno lidí si stěžuje na obrovskou nudu a stereotyp ve svých životech, ale už si neuvědomují, že si za to vlastně mohou sami.
Pokud můj článek někoho rozhořčil, omlouvám se, ovšem věřím, že ti, co mě pochopit chtějí, pochopí, co se v tomto článku snažím říci.
