Jokerovy proměny

Není zvykem, že bych sem, a vlastně vůbec, psala recenze na filmy. Nicméně moje poslední návštěva kina ve mně zanechala takový hluboký zážitek, že to ze mě musí ven!

Od dob Temného rytíře a Jokera v podání Heatha Ledgera jsem si myslela, že Joker už bude vždycky jenom jeden. Psychopatický šašek se zjizveným ksichtem. Geniální ztvárnění geniálně napsané postavy.

Přesto když se začaly šířit trailery na nového Jokera, dívala jsem se na to docela optimisticky. Rozhodně jsem neměla v plánu prohlašovat, jako někteří, že jenom Ledger může být Joker a všechno ostatní je blbost. Po posledním traileru jsem se pak začala vážně těšit. A to jsem ani zdaleka netušila, na co se těším. Na jedno strhující psychologické drama, které vám udělá v hlavě takový brajgl, že ho budete ještě týden uklízet.

Jak byl totiž Temný rytíř veskrze filmem pro fandy komiksu a akčňáků, tak v Jokerovi si na svoje přijde úplně každý. Úplně každý – tedy ten, kdo to dokáže dokoukat celé. Rozhodně se ani trochu nejedná o prvoplánovou honičku za senzací, ani bezduchou přehlídkou šíleností a mrtvol. Joker má všechno a ještě hodně navíc.

Phoenixovo ztvárnění psychicky pošramoceného člověka je dech beroucí a samotný film tím nabývá dalšího rozměru.  Troufám si totiž říct, že se jedná o dost drsnou sondu do reality světa a zároveň obraz psychicky nemocných lidí.

Kde jsou ty časy, kdy Joker prostě spadnul do kádě s kyselinou a z toho zešílel. Tehdy bylo všechno o dost snazší. Teď Joker spadnul do společnosti a ta ho zformovala – deformovala.

Drsné, brutální, smutné ve své veškeré realističnosti. Protože já si nemyslím, že by se něco takového stát nemohlo.

Joker je úžasný film o původu jednoho z největších a nejlepších Batmanových, a možná vůbec jakýchkoliv, záporáků. Jenže najednou už vám vlastně ani jako takový blázen a záporák nepřipadá. Najednou o něm přemýšlíte trochu z jiné perspektivy.

A jestli jsem kdy milovala Jokera z Temného rytíře, Jokera z Jokera miluju taky. Nedokážu říct, který je lepší. Oba jsou geniální, oba jsou jedineční, obě ty postavy jsou skvěle napsané a skvěle zahrané. Ale každý ten Joker je jiný. V temném rytíři je to zcela hotový a plně funkční magor, v Jokerovi je to přerod jedné ztracené existence. Nikdy je nebudu porovnávat, ale už vždycky pro ně budu mít slabost.

Úplně všem doporučuju návštěvu kina. Je jedno, jestli víte, nebo nevíte, co je Gotham, to je tady tak nepodstatné! Tady vás do kolen dostanou docela jiné věci.

Tak! To je asi tak všechno, co jsem k tomu chtěla říct. Stejně jsem si tím v hlavě pořádek neudělala, jen o to víc o tom filmu přemýšlím. Ale to mi nevadí, to mám ráda. Filmů, co mi tohle způsobí, si považuju ze všech nejvíc.

Zkrátka, povedlo se to.