Ohrožené děti

Jsou v naší společnosti děti nějakým způsobem ohrožovány? A co to znamená: „ohrožovat děti“? A jak a kým? A proč se tak hloupě ptám?

Často slýchávám tento výraz v souvislosti se svými prosbami o sponzorské dary, týkající se záchrany kulturní památky – kostela sv. Františka a Viktora v Ostravě-Hrušově.

Zrovna včera jsem dostala obdobnou negativní (jak jinak, pozitivní nebyla snad ještě nikdy) odpověď na mou prosbu s tím, že: „Naše společnost se v oblasti poskytování sponzorských darů zaměřuje především na pomoc ohroženým dětem…“

Je to, jako kdybyste dostali výchovnou facku. Ty se staráš o nějaký blbý kostel, ale my se staráme a podporujeme ohrožené děti…!

A tak se ptám – kdo jsou ohrožené děti? Které děti jsou ohrožené? Co je ohrožuje?

Ve své odpovědi bych ráda vymezení „ohroženého“ dítěte přiblížila z různých úhlů pohledů.

Ohrožené děti jsou, patrně za prvé, co nás napadne, děti nemocné a nevyléčitelně nemocné. Jsou ohroženy nemocí a sponzorovat se dají jak? Penězi? Zábavnými akcemi? Výlety a dárky? Zabezpečením lékařské péče?

Dále jsou ohroženými dětmi ty děti, které jsou bez rodičů, většinou v dětských domovech a v ostatních podobných institucích a zařízeních. Jak sponzorujeme tyto děti? Obdobně. Většinou materiálním zabezpečím, aby všeho měly dost.

Dále jsou děti ohroženy v pěstounské péči. Tady se pohybujeme na velice tenkém ledě, protože se momentálně v této společnosti přikláníme k pěstounským rodinám jako k určitému řešení, nahrazujícímu dětské domovy. Je to poněkud sporné, protože společnost – rodina jako taková – není až tak zcela na to připravena a již dnes máme negativní zkušenosti s velkou „návratností“ těchto dětí nebo putováním z rodin do rodin. Jen tak orientačně – pěstounských rodin máme v současnosti cca 800 (není to však přesné číslo, omlouvám se), a podle odhadů k „pokrytí“ dětí z dětských domovů jich bude potřeba asi 2000. Najdeme tolik ne zrovna skvělých, ale stačilo by dobrých rodin?

Protože ohrožené děti jsou u nás děti také v samotných rodinách. Podle MPSV ČR a Nadace Naše dítě se každým rokem počet týraných dětí v naší zemi zvyšuje. Cituji: „Ministerstvo práce a sociálních věcí poskytlo statistické údaje, ze kterých vyplývá, že v roce 2011 stoupl počet šetřených případů sexuálního zneužívání, týrání (fyzického i psychického) a zanedbávání dětí v ČR oproti roku předchozímu o 855 činů.

Jedná se celkem o 6 642 dětských obětí násilí za rok 2011. Podstatné je, že čísla zahrnují pouze případy, které byly odhaleny a o kterých se příslušné úřady dozvěděly například od příbuzných dětí, od neziskových organizací, zástupců škol, sousedů a podobně – konečný počet týraných a zneužívaných dětí je pravděpodobně mnohem vyšší.“

(http://www.nasedite.cz/cs/nadace_a_media/tiskove_zpravy_2012/359-pocty_tyranych_a_zneuzivanych_deti_v_cr_jsou_stale_vyssi)

Děti jsou ohroženy také naší samotnou současnou společností, ve které nabízíme dětem pomocí médií a internetu velké množství informací, ve kterých se ne vždy umí orientovat a které je pohlcují tak, že mnohdy nerozeznávají dobro od zlého. Nabízíme dětem spotřebně – konzumní způsob života, kdy jedinou hodnotou bývají peníze, úspěch v podobě materiálního blahobytu. Nabízíme dětem v naší akcelerující době jen zlomek svého času. A tím také dětem poskytujeme osamocené dětství… a to je jen stručný namátkový výčet dalších možných, spíše negativních, děti „ohrožujících nabídek.“

Nesmíme zapomenout, že děti jsou ohroženy také narůstající chudobou rodin, a nejen jich, ale také narůstajícím nedostatkem finančních prostředků, které jsou vyčleněny na chod institucí, které s e o děti a jinak bezmocné starají a pečují.

Děti jsou ohroženy také samotnou převažující liberální výchovou, která neposkytuje dětem určité hranice, neříká co ano a co již ne, neexistují žádná pravidla, žádné normy, žádné hodnoty (kromě úspěchu v balíku peněz), a tím výchova nedává dítěti pocit jistoty a bezpečí, ale naopak. V rámci rostoucího narcisního individualismu rodina mnohdy dítěti pokřivuje jeho sebeobraz, se kterým dříve nebo později tvrdě narazí, a to již v prvních okamžicích ve škole, kde najednou není zcela obdivováno, zcela akceptováno, kde není jedinečné, ale kde již je hodnoceno a kde se po něm dokonce něco vyžaduje. Konflikt mezí tím, jak je vnímáno rodiči a společností v prostředí školy může být pro dítě skutečně velmi ohrožující.

A tak se znovu ptám – kdo to jsou ohrožené děti? Ohrožené děti jsou všechny děti, které nejsou milovány. A včetně těch výše jmenovaných jsou to téměř všechny děti, kterým nejsou předávány normy, pravidla, hodnoty…

A napadá mne otázka: není náhodou také kulturní památka, byť i v podobě kostela, hodnotou? Nechci tady rozebírat hodnoty, které mohou dítěti podat pomocnou ruku v jeho ohrožení v podobě víry v dobro a v lásku. To by již bylo příliš jednosměrně zaměřené. Ale přesto mne tato kacířská myšlenka napadá – není sponzorský dar, věnovaný kulturní památce, svým způsobem také pomoc ohroženým dětem?

Ne, nechci se nijak podbízet. Jen mne někdy děsí ta krátkozrakost v myšlení. Dětem nepomáháme jen po materiální stránce, i když to je asi nejrychlejší způsob, který je pro daný okamžik bezprostředně nutný a patrně nejvíce „hřeje“ dárce – sponzory. Je přece tak hezké a  záslužné pomáhat dětem a nikdo nám nemůže nic říct. Ale nechci tuto pomoc (ohroženým dětem) nějak brát a věřím, že to je velice záslužná charitativní činnost.

Ale ohrožené děti nepotřebují jen charitu, ale také hledání a nalézání hodnot. Jednou z nich, třebaže na první pohled nepodstatnou, ale přesto do této sféry patřící, je také péče o kulturní památky. A snaha o jejich zachování do budoucna.

A jen tak mimochodem, vždyť i toto je cesta, jak pomoci – my sami, kteří se snažíme zachránit kostel, se o to také konkrétně snažíme. Např. letošního 3. června benefičním Koncertem pro Klárku – nemocnou holčičku po mozkové obrně. V prostorách kostela vystoupily děti z mateřské školy a další dětské (i ne-dětské) pěvecké soubory, aby tak pomohly nemocné holčičce. Není třeba říkat, že celkový výtěžek koncertu byl věnován na její léčbu.

Takže nejde jen o shánění peněz pro peníze…, na nějakou „chatrč“, jak mi bylo řečeno v diskusi pod předchozím článkem, ale o konkrétní snahy teď i někdy v budoucnu pomáhat všem potřebným, tedy i ohroženým dětem…