Letní ráno

Takové krásné letní nedělní ráno.Scházím po schodech z ložnice dolů do přízemí našeho domku.

Z dědovy kuchyně již voní ranní káva.
Ve dveřích jídelny mě vítají maltézáčci. Pouštím je ven vyvenčit. To se na mne ale již téměř sápou také venkovní kočky. Ta invalidní, bez přední nožky, mi patrně svým mňoukáním nadává, proč tak pozdě.
Nezajímá je nic z našeho denního dění. Chtějí jenom a pouze žrádýlko. Víc nepotřebují.
Z nedalekého kostela znějí zvony. Svolávají na nedělní mši svatou. Restituce, církev a vše podobné jsou patrně této skutečné Lásce asi přinejmenším „ukradené“.
Na zahradě mezi keři zpívají a poletují ptáci; trhám si bílý, teď již slunkem krásně zežloutlý rybíz, a nesu v kbelíku vodu kobylce, která podivně tlumeně zařehtá, když mne vidí.
Kočky pobíhají kolem mne a ptáci mi létají téměř nad hlavou.
Stromy se po noční bouřce a dešti pročistily a vypadají svěže, jejich listy se stříbřitě lesknou ve slunci.
Je krásné letní ráno. Vlahé, klidné, neuspěchané. Prostě idylka.
Do té doby, než sednu a pustím počítač … to až u něj na mne padne krutá realita života.
Ale i tak a právě proto - přeji všem krásné nedělní ráno…

Autor: Miriam Prokešová | neděle 8.7.2012 9:45 | karma článku: 10,28 | přečteno: 749x