Zkreslená realita

Počítače s nakousnutým jablkem ve znaku jsou mou srdeční záležitostí. Pracoval jsem na nich od svých šestadvaceti let až dodnes. Byly pro mne vždy synomymem nadčasového designu, neuvěřitelně přívětivého uživatelského prostředí a technických vymožeností, se kterými ostatní výrobci přicházeli na trh až o několik let později.

Steve Jobs na konferenci v San Franciscu v roce 2003foto: Profimedia.cz

O historii téhle značky jsem toho ale stejně nikdy moc nevěděl. Jen mě vždy fascinovalo, jak dokázala tahle společnost určovat vývoj elektroniky na celém světě. Po té, co zemřel její zakladatel, objevila se záhy na knižních pultech kniha od Waltera Isaacsona s jeho jménem: Steve Jobs.

Nerad čtu životopisy, ale když jsem v Praze na Hlavním nádraží čekal na vlak, zašel jsem do knihkupectví ve vestibulu. Byla tam sice spousta knih, ale tahle na mě z regálu doslova zářila. Trochu jsem váhal, už jenom z toho důvodu, že má téměř 700 stran a autory, kteří jsou schopni napsat takhle obsáhlé knihy, považuji za grafomany. Otevřel jsem na první straně a motto, které tam bylo vytištěno mě pobavilo i nadchlo:
Lidé, kteří jsou natolik šílení, aby si mysleli, že mohou změnit svět, to opravdu dokážou.
V ten okamžik jsem věděl, že to je kniha, kterou si musím přečíst. Sice jsem si ji hned nekoupil, protože mě stále odrazoval její rozsah, ale zanedlouho jsem ji stejně dostal darem. Nelituji, že jsem se do ní začetl a nakonec jsem vlastně zklamaný, že není ještě obsáhlejší.

Steve Jobs byl jednoznačně velmi rozporuplným vizionářem digitálního věku. Pracovat s ním a pod ním nebo ho jen potkávat v soukromém životě bylo jistě velice náročné. Byl to člověk plný energie, schopný naplnit nejrůznější vize. Vize, které ostatní považovali za holé utopie. Měl jiné chápání toho, co je ve skutečnosti možné. Jeho spolupracovníci tu schopnost začali nazývat "oblast zkreslené reality" a vesměs tuhle jeho vlastnost vnímali negativně a i v knize je tak popisovaná na mnoha a mnoha příbězích. Ale důležité bylo, že pro svůj záměr byl schopen nadchnout nakonec i ty, kteří věděli, že je to neproveditelné. Ukázal lidem, kde jsou hranice možného a pak je posunul ještě dál až tam, kam už si nikdo jiný netroufal.

Čím déle jsem tu knihu četl, tím více mi přišlo úžasné, jak jsme schopni čehokoliv, co nás napadne. Tahle schopnost jednoho člověka ovlivnit ostatní a v konečném důsledku i celý svět, z celé knihy jasně vyplývá. Je o možnostech každého, kdo se rozhodne něco dělat. Dělat to, co ho baví. Nenechat se svázat strachy a obavami ostatních, jejich představami o tom, co je nebo není možné. Takovou schopnost má každý. Neříkejme si, proč nemůžeme dělat to, co nás baví, ale naopak začněmě dělat to, co nás baví a v čem jsme dobří. Tím obohatíme v konečném důsledku celý svět.

Jobs se nikdy nespokojil s nedokonalostmi výroby a požadoval perfektní zpracování nejen těch částí výrobků, které jsou vidět, ale i těch, které jsou ukryty v jejich útrobách. Nebral ohled na to, že mu technologové tvrdili, že tak dokonale zpracovat materiál nejde. Jeho vize se stejně nakonec naplnila. Přesvědčil všechny ostatní, že je možné vymyslet a vyrobit dokonalé výrobky, které předběhnou dobu a díky nim budou všichni tento vývoj následovat. Dokázal to nakonec v mnoha odvětvích od počítačů, které díky prvnímu systému s "okny" a možností používat fonty, vytvořil přívětivé uživatelské rozhraní, které je dnes naprosto běžnou záležitostí. Podporoval vytvoření počítačů a softwaru pro 3D animaci a dal vzniknout prvnímu 3D animovanému filmu v historii, který získal Oskara. Stejně je to i s digitálním šířením hudby a videa nebo s vývojem nejmodernějších telefonních přístrojů atd.
Často mi lidé říkají, že to přece nejde, aby si každý dělal, co chce. Ale to je opravdu hluboký omyl. Pro každého je tady dostatek místa a pokud máme něco, co můžeme ostatním poskytnout, bude o to zájem. Život nežijeme proto, abychom ho protrpěli v činnostech, které nás nebaví, ale máme jít za svými sny. Tím se v životě naučíme nejvíc, zdokonalíme svůj talent a přispějeme svým dílem k rozvoji všech, kdo se s námi nebo naší "službou světu" setkají. Pokud vás baví vyřezávat dřevěné figurky, dělejte to. Vaší službou bude dát radost těm, kdo si je pak koupí. Jestli chcete být nejlepším světovým architektem, dělejte to. Je to vaše služba. V jedné písni skupiny Chinaski se zpívá: "Mý hoby je moje práce, šťastnej každej člověk, kdo to tak má.". A tak to je. Omezení, která máme a díky kterým se obáváme dělat, to co chceme, se dají odstranit. A pak se náš sen stane skutečností. Protože: "Lidé, kteří jsou natolik šílení, aby si mysleli, že mohou změnit svět, to opravdu dokážou." A nejlepší je začít měnit ten vlastní.
Díky Steve.

Mirek Vojáček