O hledání

Jsem vzděláním malíř. Ne malíř pokojů, ale akademický malíř. Studoval jsem velmi dlouho a celou dobu studia jsme se já i většina studentů snažili o jedno. Najít sami sebe. Najít svůj osobitý výraz. To, podle čeho vás ihned identifikuje každý, kdo se o umění zajímá. Jenže vám nikdo neřekne, co pro to dělat. Profesoři vás, v lepším případě, nechají malovat si, co chcete. V horším případě vám říkají, co máte dělat a někdy i jak. Je to většinou stres. Co po mně vlastně chtějí? Jak se v tom orientovat? Jak to dělat správně?

Mirek Vojáček – Děda, co čte Broučky, olej na plátně,162x200 cm, 1992Autor článku

Tak se snažíte najít svůj výraz, svůj osobitý styl a děláte chvilku to, chvilku něco jiného. Ale stejně pořád cítíte, že to není ono. Umíte už všechny techniky, zvládáte všechny materiály. Stáváte se mistry téměř ve všem, ale pořád nevíte, co je to správné. Tak tímhle si projde celá řada umělců na cestě za svým výrazem. Já sám sem v tom několik let neměl vůbec jasno a pak to přišlo. Můj profesor pronesl větu, která mi otevřela oči. Nic objevnějšího jsem do té doby snad neslyšel: "Musíte dělat pořád dokola to samé." No, to byla informace, která mě zasáhla jako blesk z čistého nebe. Dělat dokola pořád to samé. A najednou jsem to viděl u všech slavných umělců minulosti i současnosti. Skutečně to tak dělají. Nemalují chvíli titěrné realistické krajinky akvarelem, pak abstraktní plátna plná barev a struktur a nakonec minimalistické, klidné plochy. Ne. Jejich práce jsou stále stejné a vyvíjejí se pozvolna s léty.
Ano, náš úspěch je závislý na naší schopnosti vytrvat a neutíkat od jednoho k druhému. A to ve všem, co děláme. Nemaluji velká plátna, ale vydal jsem se jinou cestou. Lidem pomáhám najít jejich vlastní cestu. Přesto je pro mě tahle rada stále platná. Protože, pokud chcete, aby se vám v čemkoliv dařilo, musíte se vydat jednou cestou. Zaměřit se na jeden cíl a opustit mnoho dalších cest, jenom proto, aby to fungovalo. A pak to skutečně funguje. Uvědomil jsem si to znovu na několika případech. Přijde ke mně žena a říká: "No, za posledních pět let jsem absolvovala kineziologii, rodinné konstelace, eneagram, SRT, EFT, u kartářky a u astrologa jsem byla, také u psychologa – tam dokonce dvakrát – pak u dvou léčitelů a pěti léčitelek. A stejně mi nikdo nepomohl. Je to pořád stejné. Tak tomu dám ještě poslední šanci tady u vás, ale stejně tomu moc nevěřím. No, jestli mi to opravdu pomůže, tak možná ještě jednou přijdu."
Rozumíte tomu, kde je chyba? Tahle paní to nechápala ani když jsem jí to vysvětlil. Už jsem jí nikdy neviděl. Kdyby se jedné metodě věnovala celých pět let, změny v jejím životě by byly dalekosáhlé. Takhle nezaznamenala nic. Je jen nespokojená a zklamaná. Protože vlastně nic nefunguje. Ale já z vlastní zkušenosti vím, že to funguje. Stačí se jen věnovat soustavně, možná i systematicky, jen jednomu. Zároveň nás nemůže nikdy nikdo uspokojit, protože neustále pochybujeme a vůbec ničemu nevěříme. A to je druhá věc, proč nám nemůže vlastně nic fungovat.
Existují čtyři přístupy, které uplatňujeme, když chceme něčeho dosáhnout, ale jen jeden z nich nás dovede k úspěchu a tedy i k odstranění našich problémů.
Je mi to jedno.
Tak tento přístup nás neposune ani o krok dál, protože chybí jakákoliv energie, která by záměr posunula směrem k uskutečnění.
Tohle se mi líbí, kéž by se to tak stalo.
Sice máme dobrý záměr, ale ten hned vzápětí torpédujeme negativními pochybnostmi. Zase se neuskuteční nic.
Tak tohle mi úplně nesedí, tak trošku to není ono.
A co je tedy ono? Víme to vůbec? Až se rozhodneme přestaneme tříštit sílu do všech směrů a vydáme se tím správným směrem.
Jo, tak tohle se mi líbí a já vím, že to tak bude, protože to tak chci.
Tak tohle je jediný správný přístup, protože teprve, když se jasně rozhodneme, jsme schopni uskutečnit své záměry.
Jen pokud se tedy rozhodneme, že to bude fungovat, můžeme se spolehnout na to, že dosáhneme všeho, co si usmyslíme. Rozhodněte se tedy, že to funguje a všechny změny ve vašem životě budou vždy trvalé.

Mirek Vojáček