Je mi smutno. Musím se stále dokola zamýšlet nad tím, kam vlastně směřuje naše společnost. Zvláště proto, že se z patrně rasových důvodů rozmohla cenzura v médiích. Že to nepovede k ničemu dobrému musí být každému jasné.
České Budějovicefoto: Flickr
Představte si, že se vaše dítě na pískovišti nepohodne s jiným dítětem, které mu nějak ublíží. Co uděláte? Asi se toho svého zastanete, cizímu něco řeknete a své ratolesti pofoukáte bolístku a půjdete dál. Asi nepočítáte s tím, že se na vás vrhne rodič druhého dítěte a mnoho jeho dalších "příbuzných" a vy skončíte v nemocnici pořezaní a s otřesem mozku. Zdá se vám to nepravděpodobné?
Žijeme nedaleko Českých Budějovic, kde nedávno došlo k incidentu na sídlišti Máj. Šlo o potyčku mezi bílými rodiči a těmi druhými (omlouvám se, ale nevím, jaké je v současnosti politicky korektní a nežalovatelný název etnika – absurdní). Proč to dopadlo, tak jak to dopadlo, a kdo má za co platit nebo kde byla policie mnoho dlouhých minut tady nechci rozebírat. Důležitější je pro mě něco jiného. Jak se všechny ostatní kauzy v médiích nafukují, okolo téhle je podivný klid a slyšíme jen bagatelizování průběhu i následků.
Z čeho máme strach, ptám se. Proč nemůžeme nazývat věci a události pravými jmény? Proč se najednou dozvídáme nepravdy a polopravdy? Kdo je nucen neinformovat o tom, co se děje a hlavně kým? Co vede k mazání svědectví i z jiných, podobných událostí z veřejných blogů? Kam se poděla demokracie? Kdo ji pohřbívá?
Je mnoho otázek, ale o odpovědích na ně můžeme jen spekulovat. A to je právě špatně. Místo, abychom měli hned od začátku jasno co se stalo špatně, a kdo za to ponese odpovědnost, otevírá se tímto způsobem jen další nebezpečná cesta k nepodloženým dohadům a doměnkám. A na doměnkách je špatné to, že se za nimi skrývá strach a nejistota z budoucnosti. A jak známo: Strach má velké oči. A jestliže se bojíme, rádi saháme k radikálním řešením.
Tím radikálním řešením je demonstrace proti tomu, co se v Českých Budějovicích odehrálo. A tady se vracím na začátek. Z toho je mi opravdu smutno. Místo, aby se v denících objevila zpráva typu: "Na Máji se porvali cikáni s bílejma, ale policie situaci během chvíle zvládla a domluvila zúčastněným a všichni se v klidu rozešli do svých domovů sledovat televizi," dnes hrozí, že kvůli liknavosti všech, se po "Budějcích" budou prohánět bandy radikálů a ohrožovat ty romy, kteří za nic nemůžou. Připadá vám to normální? Mně ne!
Jak říká Jaroslav Dušek o Toltécích, když někdo něco udělal, ostatní se sešli. Ne proto, aby provinilce odsoudili, ale aby se všichni dohodli, že takovou chybu už nikdy neudělají. A pro mne z toho tedy plyne jedno. Budu říkat a nazývat věci pravými jmény, abych zabránil vytváření doměnek a bezpráví do budoucna.
Co vy na to? Přidáte se také?
Mirek Vojáček
