To kvôli Vám.

Proběhlo naše ranní firemní sezení. Srovnáváme zde náš dlouhodobý odhad vývoje pandemie s realitou. Podle toho upravujeme provoz firmy. Náš odhad se pohybuje v 10 % toleranci. Zatím to tedy jde. Ale ...

Desetiprocentní tolerance je pro nás důležitá. Je to hranice. Jestli bude hůř, musíme realizovat ještě více úsporných opatření. Je ale ještě kam? Zastavili jsme všechny nové projekty. Pozastavili jsme vše, co nepřináší okamžitý zisk, šetříme, kde to jen jde …

Dalo by se říct, že je to tedy OK – když dokážeme odhadnout, jak to bude špatné a máme na to firmu připravenou. Opak je však pravdou. Když máte přátele na přístrojích a umírají vám blízcí známí na/s Covidem, odsunuje důležitost chodu firmy trošku stranou.

Vkládá se otázka proč.

Trošku nás nadzvedla premiérova slova – že je to vlastně kvůli nám. Kvůli tomu, že se moc sdružujeme, málo se chráníme, jsme příliš mobilní. Blbost. Děláme, co můžeme, abychom jako firma přežili. Udělali jsme na firmě mnoho opatření. Děláme z domu, prakticky se nepotkáváme. Na servis k našim zákazníkům ale jet musíme. Denně pět až deset návštěv. Školy, malé firmy, domovy důchodců, nadnárodní společnosti, OSVČ … naši servisní technici mají denně tolik kontaktů, že je vlastně zázrak, že všichni drží.

Trošku však máme obavy z dalšího vývoje. Naše predikce byla 400.000 naočkovaných ke konci tohoto týdne – realita však bude kolik?  Čtyřicet tisíc? – desetina toho s čím počítá náš odhad?  Co to udělá s dlouhodobým výhledem a číslem T?

A ujištění hlavní hygieničky ČR o tom, že kapacity krematorií v ČR jsou dostatečné  - je to opravdu realita, nejsme v nějakém MATRIXU? Fakt to myslí vážně a nemá na starost něco důležitějšího - co by snížilo dopady koronaviru?

Zajímalo by mne, kdy si vláda stoupne za ten jejich pultík a řekne: „Sorry jako, TO KVÔLI NÁM. To MY to tady ŘÍDÍME ÚPLNĚ BLBĚ. Řídíme to tak, že jsme nejhorší. TO KVÔLI NÁM je v nemocnicích tolik lidí. TO KVÔLI NÁM je tolik úmrtí na Covid. TO KVÔLI NÁM sorry jako …“

Lojza celou dobu porady mlčel, jako by byl duchem nepřítomen - až najednou se mu zeširoka otevřely oči, zhluboka se nadech a ...  „Oni nám to dělají naschvál!“

„Není přece možné, abychom byli nejhorší na světě jenom tak. Když si vezmeme třeba pokusy s „burzovní opicí“ – i když rozhodujete zcela náhodně, nikdy nejste nejhorší. Být nejhorší, to se musí umět.“

A Lojza mudroval dál. „Komu to vlastně pomůže, když tady máme tu pandemii? Kdo z toho má nějaký prospěch, že to tady nefunguje?“

A možná má pravdu, není to jednoduché věci dělat úplně nejhůř, na to člověk musí mít praxi a musí to prostě umět. Popisoval jsem to v některém z předchozích článků o elektromobilitě – jak dělat elektromobilitu úplně nejhůř – a vida, je to na stejném principu. (Odkaz ZDE)

Lojza to trefil na hřebíček. Řekl jinými slovy to, co už kdysi náš firemní šaman, když jsem se ho ptal na těžké situace při rozhodování. Jsou situace, které jsou nepřehledné, jeden říká to a druhý ono. Tvoří se skupiny, které „bojují“ proti sobě místo toho, aby táhly za jeden provaz. Kde tady hledat pravdu a správná řešení?

Šamanova slova byla: „Sleduj tok peněz, ten tě dovede k příčině.“

A teď tedy jak odpovědět na otázku, kdo z toho, co se tady děje, má vlastně prospěch. Kdo z té mizérie má finanční profit? Kde je ta příčina, kvůli které to dělají schválně nejhůř?

Z čeho vychází naše odhady a výpočty? ZDE

Čísla a grafy. ZDE

Zdroje:

https://www.idnes.cz/finance/investovani/opicka-byla-na-burze-uspesnejsi-nez-renomovane-investicni-fondy.A100125_152205_inv_hru