Tesla by se divil …

… co všechno se dá koupit pod jeho jménem. Gramofony, rádia, žárovky, LEDky, tranzistory, reproduktory, kondenzátory, zabezpečovací systémy, mikrovlnné spoje, střešní tašky, bateriová úložiště, auta a dokonce i energy savery.

Kdysi dávno, za mých mladých let - to bylo minulé tisíciletí - srovnávali jsme naše výrobky s těmi západními. Pro mnohé znamenala značka Tesla zkratku pro TEchnicky SLAbší výrobky. Tehdy mě ale nenapadlo, že srovnáváme československé výrobky se špičkami z celého světa. Sony, Hitachi, Akai,  Revox, Grundig, Aiwa, Philips – to byly výrobky mých snů.

B113, Condor, NZC 160, GZ 041 - každý hifista věděl co je to ATZ 4608 a většinou znal i jeho parametry a charakteristiky.

Lovci věrných zvuků si povídali o tom, co všechno museli podstoupit, aby si sehnali „kaloťáky“ (Tesla ARV 3604). Největší hodnotu za socíku měly ty věci, které nebyly k sehnání. Svého času se mi jeden kolega pochlubil tím, jak udělal skvělý kšeft, že sehnal kaloťák za čtyři a půl role toaletního papíru – to dnes už člověk nedokáže pochopit. Pikantnosti tohoto příběhu nebudu rozvádět, nejsme v Mostě.

Pamatuji si prostě doby, kdy mnoho z nás mělo doma Teslu, ale většina chtěla něco jiného.

Nyní mám pocit, že většina touží mít doma Teslu… ale mají něco jiného.

Je to obtížné projet se Teslou? – ptal jsem se dcery, když studovala v Americe a poslala nám fotku toho, co jí půjčili, když potřebovala s kamarády cestovat.

Požádal jsem jí, aby si příště půjčila normální elektromobil a popsala, jak se s ním jezdí a jaké jsou podmínky pro jejich použití v USA – když o tom jak je to s elektromobily v Německu víme například od pana Zímy ZDE.

A co píše Eliška?

Půjčit si v USA auto pro mě není žádná novinka. První auto jsme si půjčovali na náš road trip po USA v roce 2015. Zkušenosti se hodily na další cestě do USA, tentokrát za studiem na 3 měsíce. To jsme si auto půjčovali téměř každý druhý víkend.

První zkušenost po 3 letech byla k nezaplacení. Po zarezervování nejvíce ekonomicky výhodného auta mi dali do ruky klíče od Mustangu.

Pravidla pro silniční provoz se tu trochu liší a to i stát od státu a proto vydat se na neznámé silnice v luxusním autě a bez spolujezdce je pro děvče z maloměsta celkem výzva. Challenge accepted.

Mustang jezdí super, ale u rychlonabíječek nenačepuje.

Další výzvou bylo zdolat Kanadský národní park Banff s letními pneumatikami a se základním pojištěním, které bylo vystaveno pro USA. “Tohle jsme nedomysleli” prolétlo mi hlavou, když jsem se ve sněhové vánici snažila marně chytit alespoň lajn označujících okraj silnice. Zastavit jsme z bezpečnostních důvodů nemohli, LDWS (Lane Departure Warning System) nám také nepomohl, palivo docházelo a informativní cedule, která nám sdělovala, že dalších X mil máme čekat jen hory a žádnou benzínku také náladu nezvedla. Navzdory všemu jsme výzvu přijali a do Banffu i z něj se v pořádku dostali. Challenge accepted.

Další výzvou bylo strávit 10 dní na roud tripu s dalšími 5ti kamarády, každý z jiné země. Dokud nezažijete každý den 12 hodin v autě se stejnými lidmi, nepochopíte, jak moc důležité je mít správný playlist. Anyway…

Žádné z těchto dobrodružství se nevyrovná tomu, kvůli kterému znovu sedím v Portlandu v kavárně. Už za pár dní se mi dostane do rukou nejnovější model Tesly.

Tentokrát jsem si “prostě jen” nezarezervovala ekonomicky nejvýhodnější auto...  i když možná?

Nejjednodušší způsob jak si v USA půjčit auto je jít přes velké společnosti, které tyto služby nabízejí. Nejznámější jsou Avis nebo Enterprise. Pobočku mají na téměř každém větším letišti a další ve městech. Půjčit auto si můžete na letišti v Seattle a vrátit ho třeba Los Angeles. Každopádně elektromobily jsou zastoupeny poskromnu a dostanete s k nim jen na málokterých letištích. A když už se vám poštěstí, tak to určitě nebude Tesla, natož ta nejnovější.

Pak tu ale existují společnosti, které jsou pouze prostředníkem mezi nájemcem a nájemníkem. A tak jsem se dostala k Tesle 3. Přes turo.com jsem si podle umístění našla Tesly, které místní majitelé nabízejí k pronájmu. Černá Tesla 3 za 57 dolarů na den, vyzvednutí v Portlandu. BINGO!

Že má za sebou jen 4 výlety a 3 recenze se dá pochopit. Že je více jak o polovinu levnější než ostatní Tesly a to i starší modely, to už mě chladnou nenechalo. Nakonec rozhodlo pojištění. V podmínkách stálo, že si ho musím zařídit sama. Po obvolání několika pojišťoven, které mě ujistily, že pojistit řidiče v zahraničí na řízení auto soukromníka možné není, jsem se rozhodla vzít jinou Teslu 3.

Jak se jezdí po Americe Teslou 3? Kolik v ní ujedu a jak náročné nebo nenáročné bude nabíjení? S kolika dalšími Teslami se potkám? Vše budu monitorovat a informovat.

Eliška

Pokračování zítra – třeba o tom, jak jsem přebírala Teslu 3.

PS: Původně byl tento článek určen pro nové stránky jedné asociace, ale nedokážou je zprovoznit (už dva roky). Navíc řeší již pár let takové ty Buridanovské otázky a už se dostávají do fáze metastability.

Možná toto téma znáte pod pojmem Buridanův osel - tedy mám na výběr dvě možnosti – obě dobré – ale co když se rozhodnu pro tu, která je méně výhodná? … no to se raději nerozhodnu vůbec! Znáte to taky? Jak se lidé rozhodují – to mě prostě baví :-) zvlášť, když v odborné literatuře naleznete toto téma pod termínem Buridan's ass!

Blog má omezené možnosti – a proto byl celý článek o cestování elektromobilem po USA je rozdělen na více částí – jestli chcete vědět něco z reálného ježdění elektromobilem po USA, nebo něco o praktických zkušenostech s TM 3, napište to do diskuze. Eliška nám to zodpoví.

A jelikož je pondělí a začíná pracovní týden - tak jen pro inspiraci:

Buridanův osel – jedinec

Buridanův osel – týmová variace

Také míváte v pondělí poradu týmu?