Prasata a elektromobilisti

Zase jedna povedená akce. Minulý fotoblog byl o vydařeném setkání na Bouzově. Tam bylo prase na rožni. Nyní to bude o srazu v Prčicích. Tam bylo prasat víc. Obě dvě byla elektromobilní.

Rád jezdívám na elektromobilní srazy do Prčic. Ten letošní byl již 12.tý. Spí se na louce ve stanech a vždy je tam i bohatý program. Člověk se tam dozví spoustu zajímavostí a drbů. Na každém srazu je i nějaká pěkná novinka.

Kdysi dávno jsem tam viděl první Teslu a svezl se. Rok po té, jsem se svezl s Leafem (byl tam s ním nějaký Němec) - srazy v Prčicích jsou vždy mezinárodní. Pak to byla P106, tu jsme si vyzkoušeli i řídit, já i manželka. Další rok jsme jezdili s Miou – ta se mi líbila ze všeho nejvíce a loni jsem řídil Zoe. Přijel s ní nějaký Rakušák v pěkném kroji.

Srazy si však pamatuji spíše podle „hvězd“ než podle ročníků. Na každém srazu je něco, co na sebe strhne nejvíce pozornosti. Letos to byla prasata.

Svézt na praseti se chtěl každý. Zvlášť v neděli, kdy je vždy taková uvolněnější atmosféra – jezdil každý se vším co bylo k dispozici. Bílé prase s červeným koženým sedadlem a výrobním číslem 0002 bylo nejžádanější.

Jezdilo se i v eNV200 (Nissan), na elektromotorkách, Teslou, P106, e-up!em – ale prase je prase.

Kousek historie v novém obalu. Modernější, čilejší, elektrické. Když stojí na parkovišti, tak ho od svého stařičkého předchůdce téměř nerozeznáte. Mne například nejprve trkla kola. Před čtyřiceti lety vlastnil „pašíka“ strýček Janek a kola byla taková „květinková“. Nyní mají klasické kotoučové brzdy s pěknými prasátky.

Konal se i závod elektrokol do kopce. „Elektrokola“ předváděla úžasné kousky. No představte si „elektrokolo“ s výkonem větším než leckterý elektromobil. Tato kola dokážou při rozjezdu hrabat i 50 metrů a stále zrychlovat.

Na oběd byl guláš a tak se elektromobily byly nuceny poskládat na louku.

Diskuze na obědě probíhaly také o chaosu při výstavbě nabíječek v ČR. Elektromobilista se tak mnohdy neobejde bez povinné výbavy.

 Při cestě zpět se dělaly testy rekuperace. E-up! „načerpal“ zpět z kopce 58% energie. Nissan eNV200 ale pouze 50%. Nejvíce kupodivu dokázaly nasosat energii elektromobily s tou nejstarší koncepcí a niklokadmiovými bateriemi. Ale testy rekuperace byly pouze provozní zkouškou na testování na delším kopci. Na podzim v Boskovicích elektromobilisty čeká sedmikilometrový kopec – a výsledky tedy budou více vypovídající.

V neděli sraz končil. I když někteří přespali až do pondělí. Každý si odvážel nějaký ten zážitek, fotku, nebo právě elektromobilní časopis pod koženým sedadlem s plynovými vzpěrami.

Při cestě ze srazu jsem si ještě udělal exkurzi u jednoho se zakladatelů elektromobility u nás, který si vyrobil i legendární ELVÍRU. Na obrázku je však první elektrokolo v ČR.

No a příště to bude zase o elektromobilech. Budu srovnávat meziroční provoz e-up!u.  V červnu 2018 jsem najel 4.255 km. Mimo ČR jsem byl i na Slovensku, v Rakousku a kousek od Polska. Před rokem (červen 2017) to bylo 4.632 km (minulé vyhodnocení je ZDE a ZDE) a tak je co srovnávat.

Na tento rok jsem se lépe připravil a tak hodnocení bude podrobnější. Bude tam i více informací, čísel a pocitů. Kdo přemýšlí o elektromobilu, má se na co těšit.

Některé údaje překvapily i mne. Praxe mnohdy převrátí naruby spoustu toho, co si člověk myslí, vyčte z prospektů nebo se dozví na konferencích.