Jak jsem nenabíjel na Siemensově ulici v Praze – tak se měl původně jmenovat tento článek, situace se však vyvinula jinak – nenabíjím i jinde.
Když najedete 70 000 kilometrů, zvyšuje se pravděpodobnost, že narazíte na situaci, kdy vše nepůjde podle plánu.
Ani s malým elektromobilem to není vždy podle plánu. Stejně tak, jako i s ostatními automobily, nebo i s jinými formami cestování obecně. Však to sami znáte.
Nehody se elektromobilům nevyhýbají, stejně jako defekty pneumatik. Občas vás někdo štrejchne na parkovišti, občas někam ťuknete vy. Stane se – to je život. Pokud nedojde ke zranění, na událost brzy zapomenete, nebo se stane historkou, kterou budete přidávat vy nebo jiní účastníci nehody k pobavení na různých akcích.
Já třeba používám tuto: Když jsme přihlašovali první elektromobil, tak nám ho paní za přepážkou nechtěla zaregistrovat. „Nemáte vyplněný obsah motoru“. To je elektromobil - odpověděl jsem. „No a má to motor?“ – nenechala se z míry vyvézt paní Úřednice. Má. „No vidíte, tak tam doplňte ten obsah“ To je elektromobil - ten má elektromotor, který nemá obsah. „No, jestli tady nevyplním tu kolonku, tak mě počítač nepustí dál“. Ukončila paní a významně se na mne vítězně podívala.
Elektromobil jsem nakonec zapsal, ale to povídání by bylo ještě na dlouho. Jestli chcete vědět, jak to celé probíhalo, přijeďte na nějaký náš sraz, občas touto historkou bavím spoluhodovníky.
A nyní opět k elektromobilům. Za těch 70.000 kilometrů jsem byl jednou v servisu – na pravidelné servisní prohlídce a 2 x na výměně pneumatik - letní na zimní a naopak.
Vy, co jezdíte spalováky, jste jistě postřehli, že 6 x neproběhla výměna oleje a olejového filtru (cca. 6 x 2.000,- Kč). Vy, co máte starší automobil, postrádáte výměnu výfuku, výměnu startovací baterie, starteru, alternátoru, brzdových destiček, kotoučů … To vše elektromobil nemá. (něco sice má, ale nevyužívá to – nebo to využívá jinak)
Specifikou elektromobilů jsou nabíječky. To, co je však pro elektromobil naprosto zásadní, to je jeho schopnost nabíjet – čerpat energie. Kdekoli, z jakékoli zásuvky či zdroje.
Většina elektromobilistů čerpá energii pouze na několika málo místech v okolí svého bydliště, či zaměstnání. Například i moje podrobné měsíční sledování ukázalo, že za měsíc červen 2018 (kdy jsem ujel více než 4.000 km) jsem využil méně jak 1% ze všech nabíječek v ČR.
O to méně je pravděpodobné, že narazím na některou nabíječku, která nefunguje. Dnešní svět on-line zařízení prakticky vylučuje, aby něco nefungovalo dlouhodobě. Prakticky všechna moderní zařízení se umí samy monitorovat a hlásí závady nebo již pouze nestandardní chování – které může vést k závadě. Hlásí to na dispečink, který dnes již ve většině velkých firem funguje 24 hodin.
Jistě namítnete, že ČR není svět – a máte pravdu.
Hodně cestuji a tak mohu porovnávat, jak roste podpora v celé Evropě i v okolních zemích. Pominu Norsko, o kterém jsem psal například ZDE. Když ale zajedete na Slovensko nebo do Polska – jejich rozvoj elektromobility je impozantní. Podpora elektromobility v těchto zemích udělala za poslední rok takový posun, že předehnala náskok, který byl vybudován v ČR. Jak je to možné?
Důvodů je asi více. Jen jako příklad dávám historku ze soboty.
Jel jsem elektromobilem z Brna do Litoměřic – přes Kladno.
Ráno jsem vyrazil s plnou baterkou a potom nabíjel na Vystrkově - v pohodě (EON). Dopoledne jsem měl v Praze nějaké vyřizování a pak jsem načepoval na Gulfu (Polyfazer). Pak jsem si odskočil do Kladna na náměstí vyřídit nějaké papíry v rámci asociace.
Vše probíhalo v pohodě. Pak jsem chtěl vyrazit do Litoměřic. Zbývající dojezd byl tak tak a proto jsem se rozhodl trochu dobít. Podíval jsem se do EV mapy a zamířil k nejbližší rychlonabíječce. Navigace mne dovedla pře nějakou objížďku k rychlonabíječce ČEZu na Arménské ulici. Trefil jsem to na potřetí. Najít nabíječku není napoprvé vůbec jednoduché – a to nejenom v Kladně.
Přijedu k nabíječce, zacouvám tak, aby dosáhl kabel. Zastrčím konektor CCS a spustím START na displeji. Obrazovka mi ukáže, že se mám přihlásit buď telefonem, nebo čipem.
Malé překvapení – protože ČEZ dva měsíce nechtěl žádné ověřování, protože mu něco nefungovalo.
No nic přihlásím se čipem. Čip nefungoval.
Žádnou paniku! Vím, že rychlonabíječky ČEZu přebírá pod svůj systém Polyfazer (když to ČEZ se svými dotacemi nedokázal za několik let zprovoznit.) Otevírám aplikaci Polyfazeru a hledám rychlonabíječku v Kladně – neexistuje. Ruším aplikaci a otevírám ji znovu – volím jiný postup – zase nic.
Zkouším znovu čip – zase nic.
Tahám za záchrannou brzdu – a čtu si návod na nabíječce – „Jak nabíjet“.
Zřejmě nedělám nic špatně.
No tak zkusím zavolat na zákaznickou linku ČEZu - co je nalepena na nabíječce. Mají to tu nalepené dvakrát – asi pro jistotu.
Paní na druhé straně mi automatickým hlasem řekne, že volám mimo pracovní dobu a že mám zavolat v pondělí.
SI SNAD DĚLAJÍ PRDEL!!!
To nemůžou myslet vážně. Seberou 100.000.000 Kč na dotacích, nejsou schopni pořádně postavit nabíječky a ještě k tomu nedokážou zajistit přesměrování jedné telefonní linky na online dispečink - na nějakou živou operátorku, která se tím, že trčím v Kladně díky jejich perfektním službám bude zabývat!
Chvíli jsem pěnil. Dojezd mám v pohodě, můžu jet přes Prahu a dobít kdekoli jinde. U Lídlu, u Kauflandu, u PRE, u Polyfazeru, EON … možností je spousta.
Přemýšlím, jak by asi reagoval na tuto situaci ten Nor, o kterém jsem psal ZDE.
Chvíli se mnou ještě cloumají emoce a pak říkám rozhodné NE! Takhle to nenechám. Tuto situaci vyřeším a v Kladně si dobiji!
Vzpomněl jsem si i na spoustu jiných elektromobilistů, kterým jsem pomohl u rychlonabíječek, když nevěděli jak nabíjet. Neuměli to, měli jiný čip, narazili na nefunkční nabíječku … vše se ale dalo vyřešit, když se člověk měl kam dovolat.
Jak by asi situaci v Kladně řešil projíždějící cizinec? NE - nebudu to nechávat na něm.
Ještěže jezdím na ty konference a mám pár kontaktů. Vzpomněl jsem si na slova pánů Cyraniho a Chmelíka - jak se ten ČEZ snaží a jak leadruje trhu a začal v mobilu hledat jejich čísla.
Nakonec jsem zvolil zkratku a zavolal člověkovi co má u ČEZu na starost nabíječky.
Po krátkém vysvětlení problému mi poslal mobil na technika. Volám technikovi, vysvětluji co a jak. „Já vám neporadím, já jsem od nabíječek. Nabíječka je OK, nefunguje systém ověřování. Zavolejte na zákaznickou linku, je napsaná na nabíječce“.
Asi znáte tu pohádku O kohoutkovi a slepičce. Tak asi tak.
Po vysvětlení, že na lince mi říkají - že volám mimo pracovní dobu, mi sdělil, ať volám na Polyfazer – že je tam taky uveden. Nevěřil mi, že tam není - no nic je vhodné ukončit hovor. Alespoň nějaké informace jsem získal.
Číslo na Polyfazer mám, i na jejich techniky. Už jsem s nimi řešil nenabíjení v Prostějově i nenabíjení v Praze u Gulfu. Vyšli mi vždy vstříc – a byli v pohodě.
I nyní to zafungovalo. Člověk na druhém konci drátu se mnou znovu probral postup při spouštění nabíjení – krok po kroku a ejhle – nyní to funguje. Nabíječka se zapla přes čip a nabíjela. Kdybych si nevyfotil ten nefunkční stav, tak by mi asi nevěřili.
Pán na druhém konci mne ještě požádal, ať mu pošlu foto toho nefunkčního stavu a popřál pěkný den. Vše v pohodě - KDYŽ SE ČLOVĚK DOVOLÁ!
S elektromobilitou člověk zažije spoustu dobrodružství.
A tu komedii – Jak jsem nenabíjel na Siemensově ulici v Praze - tak na tu snad taky někdy vyjde čas.
