Sjednotí katedrála Francii?

Bylo by to určitě potřeba. Bouřlivé  demonstrace se žlutými vestami ukázaly značné napětí ve společnosti, což je vždy brzdou jejího klidného rozvoje. Ale někdy i katastrofa může sehrát pozitivní roli...

Otevřené projevy nespokojenosti v poslední době sice slábly, ale určitě to nebylo, tím, že by prezident Macron svými reakcemi až natolik uspokojil. Jen se postupně vytratil úvodní elán, nespokojenost spíše bublá pod povrchem a čeká jen na další příležitost, aby se vylila znovu do ulic.

Může tedy katastrofa národního symbolu na tom něco změnit? Ačkoliv nakupené problémy a s nimi související frustrace nevyřeší, na čas alespoň obrátí pozornost jiným směrem. A to je určitě velká šance (nejen) pro prezidenta Macrona a jeho garnituru využít tento čas pro uchopení iniciativy a udělat maximum pro získání ztracené podpory. Nebude to nijak snadné, ale za pokus to stojí. Navíc první krok tímto směrem už udělal.

Operativně změnil téma svého očekávaného projevu, ve kterém podle zákulisních informací měl oznámit „institucionální velký třesk“ jako reakci na nespokojenost veřejnosti se svou reformou, a v emotivním projevu všechny pochválil za účast a snahu pomoci, zahrál na strunu národní hrdosti a vyzval ke sjednocení. První krok byl tedy dobrý, i když samozřejmě spíše standardní a asi jím Macron nikoho v žádném směru nešokoval.

Nicméně zkušenosti ukazují, že i takovéto očekávané činy a očekávaná slova mají v budování popularity svůj velký význam. O tom se přesvědčil i Vladimír Putin, který krátce po svém prvním nástupu do prezidentského úřadu čelil taky národní katastrofě, a to ve formě zkázy ponorky Kursk. Tehdy nepřerušil dovolenou a nevrátil se do Moskvy. Bylo mu totiž určitě jasné, že by tam byl stejně k ničemu… Jenže podle tehdejšího průzkumu to většina obyvatel chápala negativně a nového prezidenta díky tomu považovala za „necitlivého“. Poučil se však a už takovou chybu v sebeprezentaci neudělal…

Ve Francii po prvním dobrém kroku musí následovat další, pokud možno o mnoho razantnější. A určitě se nevystačí jen se slibem obnovit katedrálu do pěti let ani s tvrzením, že pak bude dokonce ještě krásnější, než byla. To zní mimochodem skoro až výhrůžně vzhledem k tomu, že jde o historickou památku…  Prezidentem dříve předložená reforma musí být každopádně reformována a pro její úspěch si musí získat podporu zdola. Má pro to jistě k dispozici zdatné poradce i veškeré průzkumy veřejného mínění. Ty by mu měly jasně ukázat, že nejde vždy jen o fakta, ale i o to, zda a jakým způsobem se ta fakta a záměry s nimi spojené voličům vysvětlují, a také o to, jaké důvěry dotyčný politik požívá. V tomto směru tedy prezidentův tým má taky rozhodně na čem pracovat. Díky mnoha zbytečným přešlapům ve své komunikaci na veřejnosti ho francouzští občané hodnotí jako „necitlivého“ a „odtažitého“ člověka. Takový si potom těžko získává podporu běžných lidí…

Náhoda mu ale přihrála národní katastrofu a nyní tedy z jeho pohledu bude důležitý opravdu každý čin, každé gesto a každé slovo. Získat znovu podporu nebude jednoduché, ale nikoli nemožné. Jenom na něm teď záleží, v jaké formě by to jím vzývané národní sjednocení mohlo nastat. Jestli na jeho podporu nebo proti němu. Zatím to vypadá pořád spíše na tu druhou možnost. Ale nezapomínejme, že i Vladimír Putin začínal s podobným hodnocením od veřejnosti a jaké postavení si vybudoval…