Považujete způsob jejich přidělování za neprůhledný, korupční a neefektivní, ale určitě ne za geniální? To ale jenom proto, že jste nepochopili, jak vlastně systém funguje…
Tabulky s nápisy, že to a to bylo vybudováno díky dotacím z EU, vidíme na mnoha areálech a stavbách, „úspěšnost“ čerpání evropských dotací byla vždy jedním z důležitých kritérií hodnocení práce každého ministra. Prostě dotace, dotace, dotace… Skoro by člověk získal dojem, že bez dotací bychom byli úplně ztracení a odsouzeni k živoření. Jaké peníze to ale prostřednictvím dotací vlastně dostáváme?
Popravdě řečeno jsou ty peníze, které z nás (občanů nebo firem) stát dříve vytáhl a později nám určitou část z nich jako dotace (často prostřednictvím EU) s velkou slávou a halasem vrací. Mnohokrát jsem přemýšlel, jaká část to vlastně je. Oficiální statistika se z pochopitelných důvodů nevede a tak je ponechán velký prostor pro naši fantazii a představivost. Kolik že to tedy „díky“ dotacím dostaneme zpět z každé námi zaplacené stokoruny? 30 nebo 40 Kč? Možná ještě méně...
Z vybrané částky se totiž především musí zaplatit spousta nákladů s dotacemi spojená. Za prvé to je armáda úředníků, která se správou, přidělováním a kontrolou dotací zabývá. Rozhodně jich není málo a zejména ti v Bruselu nejsou určitě špatně zaplaceni. To musí být hodně velká položka. Dále kdo chce dotace získat, musí sepsat žádost podle velmi komplikovaných pravidel a doložit spoustu údajů. Zkušení tvrdí, že to je práce minimálně jednoho člověka na plný úvazek po celý rok, a často si zájemci najímají ještě odbornou firmu, aby měli jistotu, že žádost nebude zamítnuta pro formální nedostatky. To taky něco stojí.
Další náklady představují úplatky patřičným osobám, aby právě dotyčná žádost „prošla“. Nelze tvrdit, že se to děje u každého projektu, ale řada odhalených korupčních caus hovoří jasně o tom, že i s tím se musí počítat. A malé peníze to rozhodně zase nejsou. Dalším nákladem jsou projekty, které vznikly jenom proto, že na ně bylo možné získat dotaci. Jiný důvod nebyl, protože je vlastně nikdo nepotřeboval. Takže prostě jen vyhozené peníze… Abstrahovat můžeme od nákladů na výběr peněz prostřednictvím daní, protože ty se používají nejen na dotace, ale i na jiné pravidelné státní výdaje, a tak část určená pro dotace náklady na jejich výběr asi nijak významně nezvýší.
I tak ale musí být po tomto výčtu jasné, že obrovská část peněz, které mohly být použity na zlepšení života nebo rozvoj, se prostě utratí na výdaje, které se platí jenom proto, aby systém dotací fungoval. Nebylo by tedy lepší tyto peníze ponechat těm, co je vydělali nebo daněmi získali na místních úrovních a využít tak na zlepšování života a rozvoj celou stokorunu bez vyplácení úředníků v Bruselu, úplatků a zpracovávání sáhodlouhých elaborátů?
Pro nás, daňové poplatníky, by to určitě lepší bylo. Ono taky jak nějaký ouřada z Bruselu nebo z Prahy může posuzovat, jestli hřiště v Horní Dolní je opravdu potřeba nebo ne? To přece mohou vědět jenom ti místní...
Existuje však i jiný úhel pohledu, který odhaluje tu zmíněnou genialitu systému. Díky dotacím je totiž možné za cizí peníze, které se nejdříve odeberou, a pak část z nich se vrátí, se tvářit a všelijakými reklamami se prezentovat jako velký dobrodinec, bez kterého by to prostě nešlo. Být prostě tím, kdo „spravedlivě“ rozděluje (cizí) peníze a komu se musí všelijak nadbíhat, když se o dotaci žádá. A třeba z toho i někdy něco kápne…
A teď to důležité. Kdo jediný by tento zcela neefektivní systém mohl změnit nebo třeba i zrušit? Jenom politici za přispění úředníků…Tedy jen a právě ti, kteří ho zavedli a kterým jediným tento stávající stav musí maximálně vyhovovat. No není to geniální? Proto taky dotace byly, jsou a budou.
