Na cestě s malou Maggií V.

Istrie... Pár fotek a vzpomínek na moře a pláže ? Ne, odvezli jsme si toho podstatně víc...poznání !             Díl pátý: 

                                                            Se štěstím na dosah. 

Vlnky tiše šplouchají, jak ve svém klidném, nikdy neustávajícím koloběhu narážejí do pobřeží a slunce se pomalými kroky blíží k obzoru tam, kde ho čeká pouť do zemí za horizontem. Toužím jít za ním, vnímám tu krásu stojíc u břehu a dýchám ten závan cizích zemí který sebou přináší mírný větřík. Mlčky vzpomínám na naše hovory o hledání a nacházení štěstí a uvědomuji si, že tohle je ta pravá chvíle, tohle je ta chvíle kdy se mne byť jen na malou chvíli štěstí dotýká. Jsem mu otevřený a možná proto ho v tuto chvíli vnímám tak intenzivně. Je to stejný pocit jako když na Šumavě padne mlha a já se nemohu nasytit toho pocitu souznění se svým hvozdem. V myšlenkách často hledáme a marně toužíme po tom co máme na dosah, ale jen otevřené srdce nám to dovolí vnímat a rozpoznat v záplavě jiných pocitů. Jsou to ty vzácné okamžiky pro které stojí za to žít a cítit je může každý z nás, jen na ně být připraven. Mnohokráte si představujeme lepší budoucnost, toužíme po tom co nemáme a pro tu úpěnlivou touhu zapomínáme vnímat to co už máme - tady a v tuto chvíli. Je to stejné jako se západem slunce, ve chvíli kdy budu toužit stále jen po slunci, sednu do lodi a popluji pořád za ním, nikdy nepoznám  jeho západy a východy - tu krásu nekonečného koloběhu loučení a návratů.

Malá Maggie si staví hrady z kamínků a po očku pozoruje tu nádheru která se odvíjí na obzoru. Na malou chvíli ztuhne, jako by si vzpomněla na něco,  na co už dávno zapomněla, zahledí se do dálky a do ticha pronese "už vím co je štěstí".....

Já už to vím také - jsou to barevné listy, jen tak namalované a rozházené pánem Bohem po zemi někde v kopcích pod Malou Fatrou, je to studený sníh přikrývající smrky a ohýbající jejich koruny k zemi někde v Krkonoších, je to překrásný pohled do korun stromů někde u Benešova, je to ticho před bouří uprostřed kopců pod Křemelnou, jsou to i ty vzácné chvíle, kdy cítíte že nejste na život sami....

Dívám se na slunce, jak nás pomalu opouští a už netoužím jít za ním. Vím že štěstí je na dosah a mlčky toužím zastavit čas....