Na cestě s malou Maggií IV.

Istrie... Pár fotek a vzpomínek na moře a pláže ? Ne, odvezli jsme si toho podstatně víc...poznání !             Díl čtvrtý: 

                                                                Město duchů 

MOR !!! To slovo letí celým městem a znovu a znovu se odráží od mohutných kamenných hradeb a obranných věží a vrací se zpět do ulic, nádvoří, kostelů. Sedíme doma a máme strach vyjít do ulic, zásoby se tenčí a není kde brát. Co když onemocní i jeden z nás ? Necháme ho jeho osudu a vyprovodíme ho do jednoho z těch domů na poslední cestu a nebo s ním zůstaneme i s tím rizikem že se nakazíme taky ? Celé město i náš dům obchází hrůza a my, staženi do svých myšlenek, do svých obav, očekáváme to nejhorší.....

Hoří hranice a v nich přechází na druhou stranu ti, co neměli to štěstí, město pak opouští ta menší polovina, co přežila - už nechtějí riskovat, že i oni přejdou na druhou stranu řeky zapomnění. Jsme mezi nimi - je to štěstí, či prokletí ?  Sami bez ničeho začínat nový život někde jinde, s bolestí v srdcích za ty, co jsme museli nechat uprostřed těch prokletých hradeb. Odcházíme za novým životem a za námi plameny těch rudých ohňů ozařují horizont....

Sedíme s malou Maggií u zřícených zdí chrámu a hovoříme o štěstí. Co je to štěstí ? Pro někoho láska, pro někoho smysluplný život, pro někoho rozdávání se druhým. Pro malíře je štěstím, když se na obraz podaří přenést ta vize, kterou má v srdci, pro osamocenou duši je štěstí to, když je naplněna láskou, pro nemocného je štěstí to, že mu svítá naděje na uzdravení, pro unaveného je štěstím odpočinek. Malá Maggie dlouho mlčí, až to vypadá, že už nepromluví nikdy, ale najednou pronese otázku. Nenosí snad každý z nás taky kousek štěstí sám v sobě, v tom, co dělá, v tom, co očekává, v tom, jak se sdílí s ostatními ?

Ta otázka mi nedává spát a když někdy marně hledám v probdělých nocích odpovědi, vtírá se mi a neustále se vrací jedna z nich : Nesouvisí štěstí s naplněním očekávání - není možné svá očekávání upravit tak, aby mohla být naplněna, nelze se snad radovat i z maličkostí, které jsou nám dostupné ? Mluvil jsem s malířem, kterého sužovala nemoc a ten mi prozradil své tajemství - "Má očekávání se soustředila na to, abych ty mlžné hory, co nosím v srdci, přenesl na tu zářivě bílou plochu na plátně .... "

A možná jednou, až se budu dívat na jeho hotový obraz - budu vědět, že se jeho očekávání naplnila a on je v té chvíli  šťastný.....