Prodloužený víkend zavedl nás do hvozdů hlubokých, kde věrni duši své toulavé, prošli jsme kus země té...
Šumava - jak tajemně zní to slovo, kolik asociací v člověku vyvolává, kolik různých tváří skrývá ve svých lesích, pláních, jezerech... Prázdniny se blíží ku konci a my s malou Maggií se rozhodujeme navštívit kamaráda na Borové Ladě. Cesta nás pak vede po blízkém i vzdálenějším okolí a my vnímáme různé podoby těch míst...
Ta první, zadumaná tvář, vyvolává vzpomínky na minulost. Je možná trochu pochmurná, občas se v mlhách ztrácející, zároveň ale dávající těmto místům jejich niternou podobu. Kolik staletí uběhlo od chvíle, kdy první dřevorubci knížete Schwarzenberga porazili první strom a pak další a další. Kolik času uplynulo od dob, kdy drsné jejich ruce sroubili první stavení. Kolik času uplynulo od okamžiku, kdy jejich práce vzala za své díky poválečné nenávisti a socialistickým vizím...Dnes tu stojíme a dlouhá minulost k nám promlouvá jen v letmých náznacích. Hovoří o přírodě a její neutuchající touze žít, mluví o lidech a jejich nezdolné snaze prodírat se divokým lesem dál a dál. Mluví o tisíci radostech a tisíci bolestech, tak jak už to život od nepaměti přináší. Ty osudy dávno minulé námi ještě i po staletích prostupují a my smířeni sami se sebou jim s otevřeným srdcem nasloucháme.
Projděte se tedy se mnou a s Maggií po těch cestách, jež zavál a znovu k životu probudil čas. Nadýchněte se spolu s námi toho čistého vzduchu a napijte se vody z těch křišťálově čistých bystřin...
Ztracené adresy - Knížecí pláně - video ČT
