Ředitelé bez mandátu

Víte, kolik ministrů zdravotnictví se musí vyměnit, aby v Brně proběhlo výběrové řízení na ředitele zdravotnického zařízení? I čtyři ministři jsou málo, a tak stále platí zpráva ČTK z března 2007 o tom, že ministr Julínek DOČASNĚ jmenoval ředitele Fakultní nemocnice Brno, jakož i zpráva z června 2008, že jmenoval ředitele Masarykova onkologického ústavu.

Loni v létě se na ministra Hegera obrátilo 9 senátorů – právníků a lékařů. Položili jsme panu ministrovi jednoduchou otázku, proč někteří ředitelé vykonávají nepřiměřeně dlouho svoji funkci, aniž by prošli standardním výběrovým řízením. Není přece normální si jen tak několik let řídit významnou instituci, přičemž ty brněnské nejsou zdaleka jedinými takto postiženými. Připomněli jsme panu ministrovi, že jeho úřad porušuje svou vlastní vyhlášku o povinnosti výběrového řízení na vedoucí funkce ve zdravotnických organizacích. Protože ani na zdvořilý dotaz se nám nedostalo odpovědi, napsal jsem kolegovi Hegerovi ještě jednou, ale ani poté jsem nebyl uznán vhodným k navázání komunikace.

Mánie jmenovacích dekretů se rozmohla za ministrování Tomáše Julínka, polozapomenutého ministra zdravotnictví v éře Marků Dalíků a Šnajdrů. Tehdy bylo odvolávání nepohodlných ředitelů a jejich nahrazování ve smyslu „můj car – moje gubernie“ takřka pravidlem. Sám jsem byl jako tehdejší ředitel Úrazové nemocnice jedním z prvních cílů této „personalistiky“. Téměř na všechna takto „uvolněná“ místa byli dosazeni noví, a poslušní, ředitelé, aniž by – byť i po čase -  proběhlo standardní výběrové řízení. Dlužno dodat, že Hegerovo ministerstvo jich přeci jen již několik vypsalo – například pro Olomouc, nebo pražskou Homolku, ale to je asi tak všechno.

Pokud Luboš Heger dokázal prosadit Protikorupční strategii Ministerstva zdravotnictví, která snižuje nebezpečí korupce při zadávání veřejných zakázek, měl by dodat i ono b). Nařídit regulérní výběrová řízení, z nichž by vzešli ti nejlepší manažeři. A nikde není důvod, aby se do této transparentní metody přihlásili i současní „gubernátoři“. Mandát managementu, který vzejde z transparentního výběrového řízení, bude silný. Přesně to jsou slova ministra, jimiž vyhlašoval změnu ředitele na pražské Homolce.

Doufám tedy, že zdravotnické jaro se rozšíří i do dalších koutů republiky -  i do Brna. Aby to nebylo jako v tom reálněsocialistickém vtipu o dočasném umístění sovětských okupačních vojsk na našem území po srpnu 1968. Sice se hovořilo o jejich dočasném rozmístění, lid však věděl, že tato dočasnost rovná se jednotce „na furt“. A tyto věčné časy ukončil až pád režimu. Co ukončí důsledky okupační ministerské personální politiky z dob nedávno minulých? Tak na to si snad nebudeme muset ještě pár ministrů počkat…