Vinaře čeká nový vinařský zákon. Celá novela má za cíl dostat ke spotřebiteli kvalitní výrobek s jasným a na první pohled rozlišitelným označením jeho původu.
Prvním čtením prošla v pátek v Poslanecké sněmovně novela zákona o vinohradnictví a vinařství. Ministerstvo zemědělství chce touto novelou docílit sladění českých právních předpisů s novými předpisy v této oblasti ze strany Evropské unie. Druhým, o nic méně důležitým cílem je boj proti černému trhu s vínem, proti jeho falšování, o čemž se dlouhodobě diskutuje. Dosud však nedošlo k přijetí žádných zásadních opatření. Z těchto cílů vyplývají i hlavní změny v novele zákona, které se týkají především tří oblastí – výsadby nových vinohradů, prodeje nebaleného vína a označení původu vína.
Na základě společné zemědělské politiky Evropské unie byla do novely zařazena změna týkající se výsadby nových vinohradů. Nová výsadba bude možná na základě povolení, jejichž počet bude regulován tak, aby rozšiřování probíhalo tempem 1 % dosavadní osazené plochy ročně. Počet povolení však bude možné upravovat s ohledem na podmínky daného státu. V České republice jsou v současnosti obhospodařovány vinice o rozloze přes 17 400 hektarů. Produkční potenciál je zhruba 19 300 hektarů.
Druhou oblastí, kterou změna zasáhne, je nakládání s nebalenými výrobky z vinné révy. Právě tyto výrobky se v posledních letech staly předmětem podvodů a falšování. Důvodem je snadnější manipulace s jejich parametry, než je tomu u balených výrobků. Na toto jednání ukazují i výsledky kontrol Státní zemědělské a potravinářské inspekce, podle jejíchž výsledků se v letech 2012 – 2015 pohybovala míra nevyhovujících vzorků sudových vín za hranicí 30 %. Přibližně 1/3 vzorků tedy nevyhovovala parametrům, přičemž mezi nejzávažnější prohřešky patří porušení postupů výroby. V praxi to znamená přidávání vody, umělé zvyšování přirozené míry alkoholu, porušování nařízení týkajících se podmínek slazení, přidávání konzervantů, kyseliny sorbové či oxidu siřičitého. Nejde jen o porušování stanovených předpisů, ale také o možné ohrožení zdraví spotřebitele.
Z výše uvedených důvodů přistupuje novela zákona k úpravě, podle které by sudové víno mohli prodávat pouze prodejci v provozovnách výrobců nebo v provozovnách příjemců ze zahraničí. Došlo by tak k regulaci řetězců prodejců, kteří v případě nevyhovujících vzorků, odkazovali na dodavatele, resp. předchozí články v řetězci. Novým opatřením se omezí prodej pouze na první článek řetězce, který tak ponese zodpovědnost za případné nedostatky bez možnosti odkazovat se na špatné parametry výrobku od dodavatele. Neznamená to však automaticky omezení míst prodeje. Prodejce, pokud splní zákonné podmínky a bude v režimu, který povoluje prodej sudového vína, může v tomto prodeji nadále pokračovat. Vína v obalu určeném pro spotřebitele by se mohla prodávat jako čepovaná či rozlévaná jakýmkoliv článkem řetězce na územ ČR, avšak platilo by roční omezení prodeje na 750 hektolitrů. Zároveň by se dovozců vína týkala povinnost oznámit dovoz dozorovému orgánu a na určitou dobu (v návrhu 10 dnů) víno uskladnit pro případnou kontrolu. To je ochrana nejen pro spotřebitele, ale i pro výrobce, který pokud si nezajistí potřebné rozbory a dá do oběhu nevyhovující produkty, se vystaví riziku vysokých pokut.
Třetí oblastí, pro spotřebitele velmi významnou, je označení, odkud víno pochází. Dosud bylo možné uvádět údaj o původu hroznů pouze na etiketě na zadní straně obalu. Zákazník tak na první pohled nemohl rozlišit původ vína a mohlo dojít ke klamání spotřebitele. Nově by se měl údaj o tom, že víno bylo vyrobeno či plněno na území České republiky, objevit na přední straně obalu, tzv. v hlavním zorném poli. Dále mohou výrobci vín, která mají chráněná označení původu nebo chráněné zeměpisné označení, tyto vína odlišit pomocí logotypu na etiketě nebo na obalu vína.
Mezi další možnosti označení patří i víčko obalu s českou vlajkou, která rovněž na první pohled odlišuje původ vína, pravděpodobně ještě signifikantněji a viditelněji než údaj na etiketě, byť na přední straně obalu. S tímto návrhem, který hodlám na zemědělském výboru podporovat, přišli sami vinaři a má podporu i u veřejnosti.
Celá novela má tak vlastně jediný cíl – dostat ke spotřebiteli kvalitní výrobek s jasným a na první pohled rozlišitelným označením jeho původu. Jakkoliv se zdá tato záležitost jako jednoduchá, praxe z posledních let ukazuje, že bez novelizace vinařského zákona bude trh s vínem nadále místem k podvodům a klamání spotřebitelů. Novela naopak nemá být nástrojem pro zbytečnou administrativu a poctivé výrobce a obchodníky nezasáhne, naopak může jen zlepšit konkurenční prostředí, ve kterém se pohybují v jejich prospěch.
