Jde nám skutečně o životní prostředí a smysluplné využití stavebního materiálu?

Začátkem října 2015 proběhlo na Ministerstvu životního prostředí důležité setkání představitelů stavebních firem s úředníky odboru odpadů MŽP ČR nad problematikou asfaltových recyklátů a zeminy.

Jednání bylo vyvrcholením první fáze mojí snahy o větší legislativní podporu recyklace při rekonstrukcích silnic.

Mým záměrem bylo diskutovat s odborníky stavebních firem kvalitativní změnu kritérií a zvýšit možnosti materiálového využití těch odpadů, které by při standardním hodnocení nevyhověly stávajícím kritériím pro využití odpadů na povrchu terénu a to při zachování stejné míry bezpečnosti pro zdraví lidí a životní prostřední. Snažili jsme se najít společnou cestu, jak předcházet odpadům a co nejvíce vracet materiál zpátky tam, kam patří, tedy na stavbu.

Ze setkání jsme si odnesli návrhy věcných řešení a příslib další spolupráce, kterou budeme i nadále rozvíjet. První výsledky však již máme. V meziresortním připomínkovém řízení je nyní návrh novely vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu. Problémem zde byly limitní hodnoty polutantů při ukládání odpadů na povrchu terénů podle tabulky 10.1 této vyhlášky. Nově jsou v návrhu novelizace limitní hodnoty rozvrstveny do čtyř kategorií.

Cílem zvýšení podpory recyklace při rekonstrukci silnic je především ochrana životního prostředí a zdraví lidí. Zvýšení recyklace využitelných stavebních materiálů sníží hlavně produkci odpadů a povede k výraznému omezení skládkování. Při vyšší recyklaci bude potřeba méně primárních surovin (např. kameniva, asfaltu apod.) a tím se dosáhne i snížení emisí skleníkových plynů a produkce dalšího znečištění souvisejícího s výrobou, úpravou a dopravou primárních surovin. V neposlední řadě se pak sníží náklady na silniční stavby a potenciálně se zkrátí (v závislosti od typu staveb a použitých technologií a materiálů) i doba výstavby a rekonstrukce silniční sítě.

Navázal jsem spolupráci s předními stavebními firmami na našem trhu, které se zabývají rekonstrukcemi dopravních liniových staveb a provozují asfaltové obalovny. U obaloven se v mnoha případech jedná o nové a sofistikované technologie, které jsou schopné do asfaltových směsí přimíchávat až desítky procent tzv. „R-materiálu“. Je však nutné konstatovat, že legislativa a podmínky investorů brání navyšování podílu R-materiálu v pokládaných asfaltových směsích, a to zejména na dálnicích a rychlostních komunikacích. Jako inspirace nám může sloužit i právní úprava nakládání s těmito R-materiály v zahraničí. V některých zemích Evropské unie zákon výrobci přímo ukládá, jaké procento R-materiálu musí do vyráběné směsi přidávat. Naší společnou snahou bude shromáždit právní úpravu států EU a předložit ji MŽP ke komparaci a pro inspiraci.

Po úspěchu s rozvrstvením limitů polutantů nás nyní čekají další výzvy. Prvním problémem je nejasnost a nesoulad právních předpisů MŽP, MD ale i MZe a specifických, přímo aplikovatelných právních předpisů EU (např. tzv. „REACH“). Dalším velkým problémem je nejasný výklad kriterií § 3, odst. 5 a 6, zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech s ohledem na vytěženou zeminu a vyfrézované asfaltové směsi.

Chybí jasná metodika stanovující postup firem a kritéria v rozhodovacím procesu při tom, zda se u vyfrézovaných asfaltových ker a směsí nebo zeminy jedná o odpad, neodpad nebo vedlejší produkt. Kriteria zajištění další využitelnosti a využití bez dalšího zpracování jsou v praxi zcela nejasná jak pro původce, tak dozorové a kontrolní orgány státní správy. Následně právní a technické výklady toho, co je a není odpad, případně vedlejší produkt, jsou odlišné jak na úrovni MŽP, tak ale i u ČIŽP a jednotlivých krajských úřadů, o původcích a jejich výkladu nemluvě.

Budu se s ministerstvem snažit najít společnou cestu k nové právní úpravě některých výše uvedených otázek. Řešení by nemuselo být pouze v nové a aktualizované metodice MŽP ke stavebním odpadům, ale mohlo by se pohybovat na úrovni novely zákona o odpadech nebo příslušné vyhlášky. Jako jedna z prvních možnost se nabízí vydání zákonem o odpadech předpokládané vyhlášky, která by stanovila kritéria upřesňující, kdy movitá věc může být považována za vedlejší produkt a nikoli odpad a kdy odpad přestává být odpadem.