Češi jsou, pokud se jim chce, národ velmi kreativní. A poslední léta jsou jako šachy. Vláda táhne (na pomyslené šachovnici) například zdražením potravin, lidi táhnou za nákupy do Polska a Německa.
Zdraží se elektřina, lidi víc topí plynem. Zdraží se plyn, lidi si houfně pořizují na střechu panely nebo víc topí uhlím a dřevem. Co teď? Další tah je zdražit dřevo. Co bude příště?
Ale tahle šaráda má i svá plus. Nutí nás víc přemýšlet. Jak nakupovat rozumněji? Co potřebuji a co vynechat? Zdražují se potraviny, z nichž mnohé stojí víc a víc za houby? Tím myslím třeba rafinované předělávání množství a receptur také kreativních výrobců, kdy nám známý výrobek po inovaci chutná dost odlišně a nedobře. Spousta Čechů odpověděla tahu potravinářů rafinovaným tahem směrem k vlastní výrobě nebo obrácením se k místním farmářům nebo dokonce zvýšila vlastní produkci!!!
Tah omezení svobody slova také nezůstal bez odezvy. Samozřejmě všechno není černobílé a na všech stranách se objevují věci zajímavé, důležité, prospěšné i bláboly všeho druhu. A to, co pro někoho může být na straně pravdy, pro druhého na straně opačné. Můžeme si vybírat. Ale onálepkování toho, co je pro jakousi oficiální pravdu nelibě neseno, na dezinformace a dezinformátory, přineslo jediné. Ti odstrčení museli zapojit mozkovnu a vytáhnout směrem - skoro bych až řekla - znovu do disidentu.
Na závěr bych zmínila ještě jeden velmi rafinovaný a citlivý tah: důchodci jsou největší zazobanci a mají se nejlíp. Během minulé snahy o uzavření partie lockdownem se ukázala česká rebelská povaha a taky mnohdy naše touha po sdružování a přátelství, hodně z nás má rozvinuté slušné sociální cítění. Takže kam zamířit? Ti důchodci jsou vhodná skupina, protože ti už se nedokáží tak dobře obhajovat a bránit jako některé jiné vypečené skupiny. A mířit do vlastních řad? Ani omylem. Občas někoho napadne kacířská myšlenka ušetřit na státních výdajích revizí a osekáním zbytečností kolem samotné vlády a pozor - když už jsme u důchodců - odkladiště vysloužilých politiků, senátu. A jiných nákladů o kterých nemáme ani tušení a dozvídáme se o nich zcela náhodně. Tudy táhnout nepůjde, jak víme.
Jaký by měl být náš tah příště? Hlavně se nenechat rozeštvávat mezi sebou, rozdělovat a úplně otrávit. Znovu používat naší hlavu a kreativitu k tomu, aby jsme si dokázali náš život zlepšovat, navzdory snahám ho neustále stěžovat. Je to pořád někde v nás!
A co bude dál?
