Výborný recept na voňavou pračku peněz

Vezmeme jakýkoliv prostor, nejlépe z místního zdroje.  Přidáme co nejvíc kousků vybavení. Toho nejdražšího, co se dá sehnat. Necháme pořádně nakynout. Ochutíme jakýmkoliv nápadem co se tam bude prodávat či vařit. 

Okořeníte spoustou personálu, čím víc, tím lip. Hlídáme, aby mu sice sypalo, ale aby se nám příliš nepřehřál.

Nahoře nezapomeneme ozdobit nějakou neškodnou, pochopitelně neomezeně pozitivní, osůbkou, která ovšem musí vypadat vždy šik a voňavě.

Dozdobíme vtipným televizním obalem a na vršek nasadíme slušivou reklamní nálepku. A  recept je úspěšně u konce.

Jediný zádrhel u tohoto receptu je, aby vaše natřásání na veřejnosti nevzbudilo přílišný velký zájem  zvědavců nebo - což je mnohem horší - možných jedlíků. Mohli by zavalit personál prací a zvýšit tržby, což by evidentně nebylo ku prospěchu věci. Už tak je otvírací doba celé dopoledne naprosto vyčerpávající. Ještě, že jsou aspoň víkendy volné. A odpoledne mají jít všichni slušní pracovníci a strávníci hezky domů a tam si vařit zdravá jídla  bez tuku a současně s tukem, sami!

PS: Blog nezobrazuje konkrétní osoby a události, jakákoliv podobnost je čistě náhodná. Dvě brněnské restaurace, co vím,  kde nesnášeli návštěvníky, už neexistují.