Byla jednou jedna brněnská pečovatelská služba, která se rozhodla nepečovat a nechat své klienty napospas sobě sama. Začala rušit jednu svoji službu po druhé a klientům poradila, ať se obrátí jinam. Jenže ono moc není kam.
Městská pečovatelská služba byla donedávna jedna z nejstabilnějších "firem" zajišťujících služby od vožení obědů, pomoci s úklidem seniorům a postiženým až po noční služby (od hygieny až po polohování, bez kterého se mnozí vozíčkáři neobejdou). Teď s tím za chvíli končí, s odkazem na jiné firmy, které často nestíhají ani vlastní klienty, natož aby navýšili kapacitu o kupu dalších. Ale to nikoho nezajímá. Co bude dělat? Prý chodit po klientech? Po jakých? Jen zdravotní úkony? Není známo.
V sociálních službách pracují hlavně nadšenci, kteří se mnohdy střídají jako ponožky. Nejsou lidi. Má to spoustu důvodů, včetně toho finančního, fyzického, psychického a mnohdy i toho, jak se svými zaměstnanci jednají firmy. Lidí, kteří potřebují tyto služby bohužel neustále přibývá. A myslím, že to je jedna z položek státního rozpočtu, která se teprve ukáže jako průšvih a bude do ní potřeba pořádně přisypat. Nebýt dotací EU, tak nevím, jak by to s mnoha seniory a postiženými dopadlo.
Nechápu tento systém péče. Zvlášť před volbami se mele o péči v jednom kuse, peníze se cpou do kdejakých zbytečných projektů, ale toto je každodenní nezbytnost pro velkou skupinu lidí, ve které se může ocitnou kdykoliv, kdokoliv. Nejsem pro nalévání peněz bezhlavě, bez kontroly a účelu. Svým způsobem kdo si vymyslí jakýkoliv úlet (když to přeženu - počítání sedmikrásek na zahradě) a dostatečně si to odůvodní, tak na to dostane peníze.
Sociální služby neřvou, nestávkují, nejsou moc vidět. Nemají čas - lítají po klientech nebo o ně pečují v různých zařízeních. Ale je jich pořád moc a moc málo. A bude hůř. Aspoň u nás v Brně.
