Přiznám se: chodím ráda na FB. Mám spoustu přátel a ráda je vidím virtuálně i naživo. Ale postupně jsem dospěla k rozhodnutí. Svědkové Covidovi mi nesmí přes práh. Tedy monitor.
Známe to všichni. Kromě věcí, které nás zajímají, nám na stránkách přistává moře kravin. Zdá se mi, že se objevilo jakési nové náboženství, mánie, hobby: partička, co non-stop šíří příspěvky s jediným tématem. Několik denně. Co kdo řekl z obou táborů "skutečné pravdy", teorie kolik je nakažených či mrtvých nebo naopak není. Střídají se odborníci i laici, hororové fotky, všechny politické strany a seskupení si chtějí zavčas ohřát svoji polívčičku, dokud tohle téma frčí (zvlášť jeden je tam den co den). Třešničkou na dortu jsou iniciativy, snažící se organizovat demonstrace, které jsou k ničemu.
Smůla. Blok a hotovo. Je pravda, že opakování je matka moudrosti, ale taky stokrát opakovaná lež (nebo blábol) se stává pravdou. Kolik článků, rozhovorů, videí, prohlášení a slov na dané téma bylo za ten rok vyprodukováno a ještě bude, by možná nespočítal ani sám génius Sheldon (Cooper). A naše mozkové závity se můžou zavařit zpracováváním zmatených informací, jak se to na ně hrne ze všech stran! Na zbláznění.
Je fakt, že se necháváme (ano, sypu si taky popel na hlavu) kolikrát unést a zatáhnout do debat a rozčilování na ono téma. Každý den je k tomu spousta příležitostí. Donekonečna sdílíme příspěvky na netu (ruku na srdce: kdo to skutečně pořádně čte?), omylem podporujeme. Ale stop - odsud posud.
Přece se svět se nezastavil a jiných témat k hovoru a sdílení zůstává pořád spousta.
PS: Autorem termínu "Svědkové Covidovi" je pan Vít Syrový v přednášce na Příznacích Transformace. Moc se mi líbí, vystihující.
