Řešení problému s extrémními exekucemi za nezaplacené pokuty za jízdu načerno

Nedávno proběhla tiskem kauza, kdy dítě jelo s rodičem načerno. Když jí bylo 18, tak ruka exekutora stáhla peníze ze studentského konta. Bylo kolem toho dost rozruchu. Ale myslím, že naprosto zbytečně.

Podle mého názoru by většina těchto případů vůbec nevznikla kdyby lidi dodržovali několik úplně základních a logických postupů:

- nejezdit načerno. Měsíční či čtvrtletní jízdenka je oproti pokutám neobyčejně výhodná investice. Nakonec ani jízdenka při výjimečné jízdě není zas až taková díra do rozpočtu.

- pokud se mi z nějakého důvodu zadařilo (třeba prošvihnout datum zakoupení měsíční známky) nebo zapomenout na lístek, tak se k tomu postavím čelem a prostě tu pokutu zaplatím. Nečekat, že bude promlčená nebo se někam vypaří. Jak známo - nevypaří.

- v nejhorším případě mi prostě na pokutu finance nevychází, snažím se alespoň v DP dohodnout splátkový kalendář nebo cokoliv, aby se vědělo, že mám zájem o řešení mého případu.

Neschvaluji chování exekutorů s nafukováním exekučních částek ani hyenismus. Ale třeba v případě uvedeném nahoře by stačilo, kdyby onen rodič (dospělý, snad i trochu inteligentní člověk) uznal, že prohrál  a jednoduše tu pokutu zaplatil. Tam neplatilo - dítě prohřešek utajilo!

Včera jsem zahlédla zprávu, jak stanul u soudu člověk, který jezdí v MHD demonstrativně načerno, protože je sociální případ. Pracuje jako agenturní pracovník jen náhodně, tudíž občas do práce jet musí, ale na lístek nemá peníze a pěšky je to daleko. Soud prohrál a platit musí, mnohem víc.

Je potřeba se taky na to podívat z druhé strany: příčina plodí následek. Kdyby nebylo jízdy na černo, nezaplacené pokuty, tak není co řešit s exekutorem...

PS: upozornění: článek je o dospělých, dospívajících a svéprávných lidech. Včetně těch, kterým se říká rodiče.