Očkovací lobby by pochopitelně byla nejraději, kdyby mohla, se zákonem v zádech, pumpovat svoje výrobky do celého obyvatelstva povinně a plošně. Zatím to, chválabohu, alespoň pro dospěláky, nejde. Zatím.
Zdá se mi, že se lékařská obec se dělí na dva tábory: ty, co o očkování víc přemýšlí a ty, kterým je to jedno, kus jako kus, prostě se očkuje. Teď mám na mysli očkování dospělých. I na ně působí za prvé strašení v reklamách, za druhé lákavé vyhlídky zlepšování zdraví tamtéž, za třetí nabídky v ordinacích, dokonce "v akci". Často i nabídky (nebo tlačení) přes firmy, kde pracují. Co nechápu je, když má člověk (často seniorského věku) s očkováním (například proti chřipce) špatné zkušenosti, proč se nechává k tomu přesvědčit opakovaně. Onemocnění mnohem silnější a s horším průběhem, přes očkování nebo po něm, není nic nenormálního. Hlava mi nebere, když je naočkovaná skoro devadesátiletá babička, která prakticky nikam nechodí nebo pětasedmesátiletá žena, která měla po tom minulém chřipku jako hrom. Je to ještě etické?
Pochopitelně jsou, zvláště senioři, velmi zranitelná skupina na přesvědčování a reklamu. Ale i my ostatní máme kolikrát co dělat, abychom ustáli hraní na city nebo různá slabá místa při manipulaci co máme nebo nemáme dělat. Oblast zdraví a krásy je obzvlášť záludná.
Přece byste nechtěli vaše děti nebo vaši starou babičku....
