Lidí s různým stupněm demence přibývá. Není jejich vinou, ale jejich nemoci, že jsou schopni podepsat nebo odsouhlasit cokoliv jim ten hodný pán nebo paní u dveří nakuká. A těch jsou zástupy. Co s tím?
Obvykle jsou tito lidé stále ještě svéprávní, byť mají sníženou schopnost rozeznat o co vlastně jde, často ochotní i platit nesmysly nebo imaginární služby, objednávat zdravotní potřeby z neznámých zdrojů apod.
Co mi hlava nebere, je to, jak je možné, aby tito zástupci mohli měnit smlouvy na energie za ně. Dokonce znám případ, kdy s nimi mluvila žena, smlouva byla na muže a přesto ke změně došlo a ještě z ní nakonec vyplynula dost tučná pokuta za nedodržení smlouvy předchozí! A u těchto lidí zvoní (nebo jim volají) stále další a další jim podobní. Jaká je obrana? Příbuzní můžou volat policii a také to lze nahlásit přes městskou část, ale je potřeba být právě u toho.
Tento typ nemoci není vidět na první pohled. Postižení staří lidé nejsou hloupí. Jsou nemocní. A lehce zneužitelní. Všichni nemůžou žít v chráněných domovech nebo mít dohled 24 hodin denně. Mívají slabší a silnější chvilky. Není tak jednoduché někoho zbavit svéprávnosti i když pomaloučku přestává chápat jestli je pondělí nebo pátek nebo rozpoznat různá nebezpečí, která jim hrozí, počínaje odchodem z domu až naopak po vpuštění neznámých lidí do bytu, poskytování informací (včetně věku) do telefonu apod. Vždyť těm ženám chtěli jen pomoci najít ten doklad, co potřebují k vyřízení....
To, jací lidé mají žaludek na takové svinstvo je zase jiné téma. Samozřejmě se podomní prodejci snaží zaštítit různými fintami jako je souhlas, tedy odsouhlasená schůzka, během telefonního hovoru, kdy staří lidé prakticky ani nerozumí o čem je řeč. Tady je asi jediná možnost: nebrat telefony cizím lidem a hovor utnout hned na začátku. Takhle to děláme my, co si taková varování stále pamatujeme.
Jenže co oni?
