"Sorry jako" se prý vyplatí víc než desítky předvolebních billboardů. Autor si tuhle frázi nechal dokonce pyšně vytisknout na tričko. Proč ne? Veřejnost? To jsou stejně jen postavičky sedící a bezmocně koukající kdesi v hledišti.
Na FB pochopitelně hned začaly kolovat srandičky, jako třeba tiskopis daňového přiznání bez částek, pouze s vyplněnými texty, například: "Kdo tady sděluje příjmy? Co vám je do toho jako..." Nebo: "Proč bych vám já měla sdělovat všechny moje příjmy? Sorry jako..."
Vtipné i smutné zároveň. Jinak je to pořád stejné. Na politickém jevišti se hraje loutkové divadlo pro diváky, kteří sedí v hledišti, ale mnohdy nemají tušení o čem ta hra doopravdy je. Můžou sice křičet, smát se, nadávat, dupat, dělat důležité (my volíme, tudíž máme na něco vliv) apod. Skutečná moc je ovšem úplně jinde.
Na jevišti hrají různé loutky, kulisy a texty. Tedy média, prohlášení, oficiální verze událostí, viditelní politici a tzv. osobnosti. Ale co se skutečně děje v zákulisí vědí jen zasvěcení a čím dál víc se tím ani netají, pokud se něco dostane ven. On ani není důvod pro extrémní konspiraci. Stejně je strana jeviště prakticky nepostižitelná a může si dovolit skoro cokoliv. Jen před volbami se kulisy přebarví narůžovo, aby se udělal jakýsi dojem, voliči měli pocit důležitosti, že o něčem rozhodují (ti se pak baví tím, jak dali hlas tomu nebo onomu, straně, která to tu konečně změní) a jede se dál.
Vždycky platí, že člověk musí nejdřív začít u sebe, jít příkladem. Chtít po ostatních dodržovat a fandit zákonům a sám je obcházet, hledat a využívat skuliny v nich a ještě se jim vysmívat, je naprostý nesmysl. Kam to vede? Že se diváci v hledišti otočí zády ať si s tou komedií jdou někam a budou hledat svoje cestičky k zadním východům nebo hrát vlastní hry na svém písečku.
Existuje nějaká živá voda, lék proti chamtivosti a omámení vlastní mocí? Spolupráce, kompromis, propojení (nikoliv nepřátelství a boj) mezi hledištěm a jevištěm? Nebo je to jen taková krásná, nereálná pohádková hra?
