Zdá se, že obchod s plozením dětí potřebuje novou krev. Je tu velká skupina klientek, které si chtějí pořídit děti a z nějakého důvodu k tomu nechtějí muže. Dosud je v tom brzdilo shánění figuranta do role partnera, kvůli podpisu.
Ovšem ČSSD přišlo s návrhem inovace. Prostě si žena zajde do supermarketu na děti a bez problémů si pořídí umělé dítě od neznámého dárce. A chlapi jim do toho nemají co remcat. Dokonce ani ti, co mají podpis na svatební smlouvě a stejné příjmení. A basta!
Teda už se v tom celém zmatku přestávám orientovat. Z pána za pokladnou v sámošce se vyklube paní, ve večerce potkávám osoby, co vypadají jako zápasníci s prsama, zatímco v tisku jásají nad dříve nevídanými lidmi neutrálního či jakého to pohlaví. Děti přestávají mít rodiče, ale cosi, co bych nazvala pěstitele, protože není jasné, kdo ten původní majitel (který se kdysi nazýval biologický rodič) spermie nebo vajíčka vlastně je.
Ono to má ještě jednu stránku, o které se nikde nepíše a která vlastně produkční průmysl ani nezajímá. Každý člověk, ať chce nebo nechce, navazuje na svoje předky, na svůj rod. Od sklonu k dědičným chorobám až po cosi méně pragmatického, co se nazývá třeba karmou nebo příběhem rodiny a zapisuje se do života každého z nás. Když se člověk zajímá o životy svých předchůdců od opakujících se situací až po náchylnost k všemožným kravinám a zdravotním potížím, může se s tím líp poprat nebo jim předcházet. Je to jen střípek z mnoha etických a praktických zádrhelů tatínků a maminek ze spermabanky. O prastaré lidské tradici a pratouze mít svou rodinu a příbuzné nemluvě.
Rozlousknutí a řešení odpovědí bude určitě jednou zajímat nový obor - psychologie netradiční rodiny. Pokud bude co, protože se ještě neví, nakolik budou budoucí "umělé" děti schopny rozmnožování. Zatímco jiné skupiny s rozmnožováním bez problémů na celou psychologii i inovace v rodinných systémech kašlou, mají svoji.
