Brbláním se nikdy nic nespravilo. Už dobře víme, že se nedá spoléhat ani na vládu, ani na EU, ... Vlastně na nikoho, kromě nás samotných. Je potřeba trochu změnit způsob uvažovaní a začít si víc pomáhat navzájem.
Straší se, jak spousta sadařů musí pořezat a spálit sady, protože je ničí, kromě jiného, dovoz jablek ze zahraničí. Co s tím? Moštovat, zpracovávat? A začít sledovat původ ovoce a zeleniny v obchodech. Nemávnout nad tím rukou. Dělá to málokdo, spíš se hledí na cenu než původ a kvalitu.
Velká chvála a jedna z čím dál víc oblíbených možností, jak můžou dostat zemědělci svoje produkty k lidem, jsou samosběry. Od jahod po mrkev. Super, jen houšť! Stojí to trochu osobní námahy a podmínky se mění rok od roku, ale v obchodech to ovoce bez chuti stojí taky čím dál víc.
Další možnost, jak podpořit naše produkty jsou samozřejmě trhy. Farmářské, tradiční. Ty jsou většinou ve větších městech, ovšem když už tam jedu za nákupy, tak místo marketu zajdu pro košík čerstvého ovoce, zeleniny, svazek pažitky nebo petrželky a litřík čerstvého jablečného moštu... Ano je pravda, že to stojí občas trochu víc než "v akci". Jenže například mošt se dá (nebo spíš musí) ředit, takže se z něj vyrobí slušné množství nápoje a dá se i zmrazit pro budoucí použití. Jen se musí pak opatrně rozmrazovat, pokud nechcete mít část obsahu ve dřezu.
Díky internetu a spoustě dostupných informací se rozšířila možnost objednávat si farmářské výrobky do jejich dodacích míst i v menších městech, kam se pro ně stavíte. Od známých zeleninových bedýnek, přes mléčné produkty, maso. Nebudu jmenovat, aby mi to nesmazali, ale kdo hledá, najde. Já se snažím kombinovat různé způsoby, co mi skromnější rozpočet dovolí, včetně poptávání nabídek přebytků od mých sousedů. Jen je potřeba mít chuť něco změnit a pomalu začít. Hledat možnosti a informace, ptát se, komunikovat. Někdy to jde systémem ubrat na množství a přidat na kvalitě. Pokud se poptávka konečně pohne tím správným směrem a nespokojíme se s tím, co nám nalže reklama, pak budou muset zareagovat i ti, kdo mají na starosti nabídku. Je to o každém z nás. Žádní ONI, co za všechno můžou, nejsou. Jsme to MY a to, co dovolíme. Ne řečněním, ne planým stávkováním, už ani ne volbami, ale našimi skutky.
Ještě nesmím zapomenout na něco, co je zadarmo a velmi, velmi, velmi nedoceněno. Kupují se hromady velmi drahých léků, doplňků stravy, vitamíny a léčiva od výmyslu světa, od Kanady po deštné pralesy a dáváme spousty peněz za zázraky, přitom se díváme s despektem na to, co máme přímo u nosu, co si můžeme natrhat a usušit nebo jinak zpracovat zadarmo. Letos se například urodily nádherné šípky. Stačí zajít dál od silnice a za chvíli máte pytlík. Nebo sousedům, kamarádce, zbyla spousta měsíčku. Máta nebo meduňka se v květináči taky neztratí. Zase se budu opakovat: informací je opravdu moře a spousta léčivek se k nám na zahradu přímo hrne sama (pampelišky, sedmikrásky).
Říká se, že myšlení bolí a první krok je ten nejtěžší. A to můžu podepsat.
