Zdá se, že to jsou dvě největší autority v populaci seniorů. Proč ses nechala zase očkovat na chřipku, když jsi po něm už dvakrát měla mnohem horší průběh chřipkového onemocnění? No to má být prevence před tou plánovanou operací!
Nechci se nikomu vysmívat. Všichni tihle lidé s šedivými vlasy okolo, byli ještě nedávno stejně aktivní, chytří a soběstační jako my a naopak my jednou budeme na jejich místě. Doba se zrychlila a neuvěřitelně vyspěla v agresivitě a rafinovanosti, jak dostat člověka tam, kde ho chtějí obchodníci všeho druhu mít. Senioři nejsou hloupější, jen se hůř brání a umí méně pružně reagovat na všechny ty nové finty. Navíc některé jsou jim přímo šité na míru.
Zvláštní kapitolou je zdraví. A strach je mocná čarodějka. Dokonce si myslím, že díky němu je spotřeba léků u seniorů tak šílená. Kouzelné formulky jako: "ve vašem věku už byste měl..." nebo "pro jistotu dáme..." případně: "pro jistotu berte pořád..." dokáží lidi udržet na chemické vlně do konce života. Odpověď na dotaz: "Proč pojídáš tohle a tamto, když je to podobné a vůbec ti to nepomáhá?" Může být: "Protože mi to napsali". Nikoliv z důvodu stařecké demence, ale z naprosto přirozeného strachu o život a vlastní zdraví. Protože lékaři jsou prostě autority a když něco řeknou nebo napíší, tak to prostě platí. Nechci zpochybňovat práci lékařů a vím, že práce se starými lidmi není právě atraktivní a vyzdvihovaný obor, ale zasloužil by si určitě více pozornosti. Myslím si, že mnoho starých lidí by bylo na tom se svým zdravím mnohem líp, kdyby se ke stáří nepřistupovalo jako k těžké chorobě, kterou je třeba už předem začít léčit a na každou malou potíž dávat léky. Kapitola sama o sobě jsou "nemoci", které zdánlivě nemají příčinu. Pozornost se věnuje jedné části problému, jsou staří, tudíž MUSÍ už být holt nemocní. A všichni si je přehazují jako horký brambor od jednoho specialisty ke druhému, každý dá "pro jistotu" nějakou tabletku a oni je pojídají, protože - viz výše. Přitom by prospěl celostní pohled na příčiny, včetně těch psychických (neplést s psychiatrickými), zlepšení mezilidských kontaktů (nejen v čekárnách u lékaře, kde si můžou popovídat), víc pohybu nebo zdravého stravování, psychické podpory z více stran apod. Hodně by v tom mohla udělat i média, kdyby byl zájem. Více pozitivních informací - například z pravidelného sledování zpráv musí dostat depku a obavy o život snad každý TV divák, méně farmaceutické masáže a třeba i nějaké speciální pořady - zajímavě zpracované a atraktivní - určené pro tyto skupiny tak, aby to zase nebylo takové "zaprděné" a plné reklam na léky, zdravotní pomůcky a očkování proti všemu na světě.
A místo všech těch institucí na ochranu kde koho, by se konečně hodil Úřad na ochranu vlastních seniorů! Protože ti by to potřebovali mnohem víc a jsou taková zapomenutá, ohrožená skupina.
