82| Příběh sestřičky Terezy I. - díl 12.

Po návratu Terezy z Afriky je Michal definitivně rozhodnutý vztah ukončit. Spěchá do Terezčina bytu na dohodnutou schůzku ... a samozřejmě nemá nejmenší tušení, že zažije možná největší šok svého života...

... pokračování...

"'Terezka už dneska zřejmě nepřijde, že?" ptám se odevzdaně.

„NÉÉÉ! A ani zítra, ani pozítří. Prostě už nikdy! Rozumíte! Už nikdy za tebou nepřijde! Protože kdyby přišla, tak bych musel přijít s ní a nejdřív vám rozbít hubu, pak vás zabít a pak i sebe! Proč? Aby už měla konečně od všech svých chlápků klid! Ale popořádku, napijte se! Vodky je dost a noc je ještě mladá! A já čekal 17 let, abych vám to mohl vmést do vašeho podělaného ksichtu, tak si to poslechni a nepřerušuj!“ začal mě bratříček najednou tykat. Nakonec proč, ne vždyť jsme napůl rodina. Napil jsem se vodky, dolil a poslouchal tu strašnou žalobu, ta obvinění, která snad jsou i pravdivá, ale jsem jenom já vinen?

„Takže kde jsem to skončil? Jo, Ivan. No, Ivan byl idol k zbožňování, ale pro život na zemi ses hodil více ty! Když tě našla v nemocnici byl jsi na dně. To ti nezazlívám, já bych byl také, pak jste prožili jistě skvělý půlrok, Tera tě vytáhla z nejhoršího, ale musela odejít, tady by ji nečekalo nic dobrého, kromě tebe. Komouši by ji tu medinu prostě udělat nenechali. To, žes uvolnil místo Ivanovi, byla tvá velká chyba! Zase tě chápu: tobě tu nic nechybělo, měl jsi tu rodinu, kámoše, školu – ona měla všechno tam. Kromě Tebe. Moc stála o to, abys s ní šel. Určitě víc, než o Ivana. Ale tys cukl, zbaběle. Neřekl jsi jí to do očí. Jen napsal. Nevím, proč Terka tolik přitahuje zbabělce. Asi, že je sama tak silná? Ale pro ni to bylo jen dobře! S tebou by se nikdy nedokázala dostat tam, kde je dnes. Možná jsi také tak přemýšlel, nevím ... soudit tě nebudu, sám mám máslo na hlavě. Ale říct ti to musím,“ řekl a vypil svou sklenici naráz.

„Tereza dřela roky, dřela němčinu, medinu, pracovala, starala se o mě i o tátu, žádná meta pro ni nebyla nemožná, nedosažitelná a jak říkám - dokázala to především kvůli tobě! Za prvé: tím, že jsi tam nebyl, se mohla na učení soustředit! A za druhé: doufala a stále věřila! Ani na okamžik nepochybovala, že jednou budete spolu! Že upozadí svou práci ... vezme primariát někde na soukromé klinice a že budete spolu žít, budete si žít ... milovat se a ... užívat si života a sebe navzájem!

„Tak proč se neozvala hned po revoluci?“ tehdy se ještě dalo uvažovat o změně, o…“

„Máš krátkou paměť! Jak se poměry na jaře 90 zklidnili, tak po tobě začala pátrat a našla si tě. Byla za tebou i v té díře co žiješ. Chtěla tě překvapit, jenže překvapila sebe sama! Poprvé v životě byla realita jiná, než si představovala, než dokázala ustát.“

„Nerozumím.“

„Potkala tě v městském parku nebo lesíku, či co to tam máte. Tlačil jsi kočárek, vedle tebe šla žena, prý krásná, drobná blondýnka – říkala Terka, na ženský máš zřejmě štěstí. Jestli však ony na tebe? Kde jsem skončil? Jo, takže vás potkala rodinku na procházce a zjistila, že na to nemá. Že nemá na to, aby připravila mladou ženu o muže a malého prcka o tátu! Tak se stáhla, vrátila do Německa a začala studovat další univerzitu. Potom odjela na rok do Asie a zkoušela na tebe zapomenout. A dál už to znáš! Nakonec to nevydržela, vyhledala tě tady ve městě! To, že tu získala práci i tenhle všivej byt, brala jako znamení, že to má zkusit, že má ještě jednou v životě zkusit najít lásku.

A co našla? Spokojeného, nafoukaného prodavače aut, kterého ani náhodou nenapadlo, že by se měl nad sebou zamyslet, rozhodnout se a na rovinu jí říci, jestli s ní do toho půjde anebo jestli bude žít, tam kde byl dosud.“

„Když já to fakt netušil, nikdy ani nenaznačila. Vypadala smířeně se svým životním stylem, s prací, s občasným kontaktem…“ nejde mi dál mluvit, brečím.

„To je to ty srabe, ona nikdy nenaznačí, aby s odešel od rodiny, od dětí. Ale to neznamená, že by si to nepřála! A rozhodně ti Michale, garantuju, že nikdy nebude spokojená, natož šťastná, se současným stavem … být ti konkubínou. Strašně jí to vadí, vadí ji i to, že to tobě nevadí! Předevčírem, po tvém vzkazu, že budeš ve městě na školení, se zhroutila.“

„Cóóo? Jak jí je?“ přerušuji Roberta.

„Neboj, přežije to, jen jí přibude další šrám na duši, další šlehnutí bičem, které pálí až do smrti. Proto jsem tady. Abych ti řekl, co ona ti nikdy neřekne a na co ty nikdy nepřijdeš! Nenáviděl jsem tě. Ještě před hodinou.“

„A teď?“ ptám se tak potichu, že to nemůže ani slyšet. Jenže slyší.

„Teď už mi je tě jenom líto! Mám pocit, že nejsi až takový hajzl ... jsi jen srab, co šel vždy cestou nejmenšího odporu. Proto jsi nemigroval. Proto ses neoženil, i když ses musel ženit, proto…“

„Bože, i tohle víš?“

„Nejsem Bůh. Jenom už vím, že Terezku opravdu miluješ, ale jít za ní a s ní – by pro tebe byla šílená komplikace a pravděpodobně bys jí to mnohokrát vyčetl. Prostě teď už vím, že vy dva nemáte společnou budoucnost.“

„Co navrhuješ, Roberte.“

„Ani tohle nevíš, Michale?“

„Mám napsat dopis, dát jí svobodu?“

„Bude to tak nejlepší, z oka do oka byste to nedokázali ani jeden. Kolik času potřebuješ? Hodinu? Dvě ... či víc?“

"Asi tak .... jenže mám problém."

"Nemáš, kde spát?!"

"Mám, jenže jsem pil."

"Přespi tady ... a dopis nech i s klíčem ráno na recepci."

„Takže mám na napsání dopisu celou noc!“

„Nemusí být dlouhý, ale hezký, ať má Terka na tebe hezkou vzpomínku.“

„Musí to tak být?“

„Bez komentáře.“

„Roberte! Nemáš náhodou stejnou práci jako kdysi Ivan?“

„Bez komentáře po druhé.“

„To znamená ano, že.“

„Potřetí bez komentáře,“ odpověděl Robert a konečně, dnes večer poprvé, se usmál, „a Michale!“

„Ano?“

„Jsi dost chytrý, abys chápal, že se o dnešním rozhovoru se nikdy nikdo nedozví?“

„Nejsem sice Einstein, ale úplný debil také ne.“

„Buď s Bohem, Michale.“

"A ty půjdeš kam, Roberte?"

„Neboj, nemám to daleko.“

„Tak děkuji a mějte se všichni príma!“ a udělám krok k Robertovi, pak druhý… i on se pomaličku sune ke mně. Najednou cítím jeho chlapský stisk! A nemyslím, že slzy tečou jenom mně.

„Taky se měj! Dopisní papír je v šupleti. Čau!“ a pak už jen slyším klapnout zámek u dveří. Jsem sám. 

... a ještě to není konec, pokračování příště...