(191) Tak jsem si to své psaní pěkně nalinkoval. Kašlu na čtenost, na lajky … budu si psát pro sebe mikropovídky. Což mně nebrání občas se mrknout na statistiky. Co se však nestalo, respektive stalo!
Včera, pozdě večer (napůl již spící) prolítnu ze zvyku statistiku a … v ten moment jsem vzhůru! Dnešní mikroblog 15 hodin po publikaci (a pomalu končící na 60 rozkliknutí), najednou zaznamenává nárust 23 vstupů! To není běžné, asi porucha počítadla – nic, jdu spát.
Ráno posnídám a než hodím oko do Pekingu, přihlašuji se na admin, abych zjistil ... že počítadlo není stále ok. Proč? Přibylo dalších 80 přístupů. Že by morbidní ptačí titulek natolik inspiroval? Zvoní mobil, volá kámoš z Mostu, jmenuje se Petr … to vypadá, že se kámoším jen s nositeli tohoto jména, ale není to pravda, znám i jednoho Pavla. Hned mu sděluji domnělou poruchu počítače…
„Hele Petře, mám to hlásit nebo tomu nechat volný spád či spíš pád?“
„Nikam nevolej, ty vážně nevíš, oč tu běží?“
„Já ne, ty snad jo? Jak bys moh, dyť nejsi bloger,“ nerozumím už ničemu.
„To nejsem, ale máme společnou známou. Najdi si její facebook a pochopíš. Pak zavolej, čau!“
S fb nejsem právě kamarád, chvíli mi trvá, než najdu stránky paní Š.M., nové a zdá se, že i úspěšné spisovatelky. Právě jí vyšla knížka, většina příspěvků jsou gratulky … když tu mi padne zrak na tyto řádky: ... „Vážení, kdo jste ještě dneska nespáchali dobrý skutek, máte teď jedinečnou šanci tak učinit. Mrkněte na blog mého známého, neznámého blogera – ať furt nebrečí, že má malou karmu…“
Mě picne! Musím uznat, že Š.M. má své příznivce skvěle vycepované (nebo ji jen mají prostě rádi) – takže, koukám, počet vstupů se už zdvojnásobil! Co teď? Lavinu nezastavíš, volám Šárce, nemá moc času, jede do Prahy (první rozhovor do rozhlasu). Poděkuju a slíbím si pustit ve 14 hodin radio. Vstupů je už přes 400 – připomíná mi to pohádku ‚Hrnečku vař‘. Takže děkuji i vám, milé členky a členové Šárčinina fanklubu, kteří jste se nechali zlákat na charitativní akci. Tak pouze doufám, že vám mé mikroblogy o kapku zlepšily náladu. A když se zadaří, třeba se sejdeme 17.2. v Liberci na křtu ‚Skleněného pekla'.
Co dodat na závěr? Nic, vše již bylo řečeno … nebo ještě 1x: děkuji, dobrej pocit!
