79| Příběh sestřičky Terezy I. - díl 9.

Uplynulo 13 let, co ji Michal viděl naposled! Změnilo se úplně vše: společenský řád, jejich pracovní postavení i rodinný stav, bydlí v jiných městech, zemích.  Stačil však jediný pohled a oba věděli jedno: má ji rád - má ho ráda!

... pokračování...

Udiven jsem ostatně i já! Neviděli jsme se 13 let a přitom nemám pocit, že by se výrazně změnila. Jistě, z malé žabky je nádherná, elegantní kočka! Celá v černém ... okamžitě jsem ji přirovnal k černé pumě! Proč sem vlastně přišla? Že ji sem včera, při náhodném setkání v centru, pozval Libor, mi je jasné. Jen on jediný věděl, že dnes přijedu. Nechci být přehnaně domýšlivej, ale nějak mi vychází, že Terka přišla za mnou! Když jsme spolu žili, jsme do hospody moc nechodili, měl jsem rozhozenou psychiku … většinu volna jsme trávili spolu doma nebo na výletech – TVPéčkách. Ale není času na dlouhé úvahy, udělám krok, dva směrem k Terezce – a tajenka je brzy vyřešena! Terezka mě obejme a dlouze políbí – jako za starých časů! Jako na zadní plošině sedmičky poté, co jsem projevil přání s ní strávit noc!

„Ahoj Míšo! Četls můj dopis?“ zeptala se mě pak Terezka.

„Čau Terinko. Jen 5 minut, než jsem šel sem, takže mě Liborek naštěstí nedostal.“

„Jak dlouho se tu zdržíš? Půjdeme ke mně?“

„Tak dáme jedno pivo a půjdeme? Do zítřka mám frei, v pondělí v osm hodin školení. A jak jsi na tom časově ty?“ ptám se s určitou obavou.

„Neboj, na školení tě ráno odvezu … víkend je jen náš! A víš, co? Pivo koupíme u pumpy, ty se jdi domů zbalit, za patnáct minut tě čekám v autě … zelenej VW. Počítám, že na parkovišti jedinej s německou espézetkou. Já zatím dám kafe a řeč s Liborem.“

Kluci můj odchod sice nechápou, ale ona jim to Terezka vysvětlí. Ale co mám říct doma já? 

****

Za hodinu mě Terezka vítá ve firmou pronajatém bytě v luxusní vilové čtvrti. Na stole už částečně prostřeno: červené víno, 2 druhy chleba, zelenina…

„Vajíčka budou za minutku! Můžeš nám Milý, zatím nalít víno?“

„Jasně zlato! Ovšem za předpokladu, že přijdeš s ‚papuškou‘ oděna jen v zástěře!“

„Myslíš takhle?“ stojí Terka s dvěma talíři v rukách oblečena opravdu jen v krajkové mini zástěrce. Jen polknu, přikývnu a mlčky se blížím k talířům…

„Ne, ne!“ překvapivě protestuje, „tentokrát se opravdu nejdřív najíme, já studená vajíčka nerada!“

Beru jí talíře z rukou, pokládám na skleněný stůl a procedím mezi zuby jen 3 slova: „Protest se zamítá!“

****

Úterní ranní vlak je naštěstí poloprázdný, takže nemám problém najít prázdné kupé. Bere mě spaní. Než to zalomím natvrdo, přehrávám si víkendové prožitky s Terezou…

… jak jsem ji zbavil talířů, vzal do náruče a odnesl ji na prostorné letiště v rohu místnosti. Byt je opravdu zvláštní. Kromě koupelny a záchodu je tvořen jedinou místností. Na tradiční prostory je tak rozdělený pouze nábytkem a optickými popřípadě dekorativními prvky.

A teprve k ránu, když už pomalu svítá – a kdy ležíme k sobě přituleni, nevyspáni a unaveni – přichází konečně čas na dlouho očekávaný dialog…

„Teri, tak už povídej. Jak žiješ a s kým, co děláš, kde a tak dál,“ ptám se nedočkavě. Terezka se nejdříve chvíli protahuje ... opravdu jako kočkovitá šelma, čímž neskutečně napíná moji zvědavost. Nakonec se přece jen uvelebí na mém rameni a začne vyprávět příběh chudé sestry z východu, jak ke štěstí na západě přišla. Jen to zfilmovat.

„Cesta do východního Německa proběhla bez problémů. V Berlíně na mě čekali táta s Robertem. Ivan jel dál, vrátil se asi za měsíc a…“

„Žijete spolu?“ nevydržím se už nezeptat.

„…žili jsme. Tři roky, bez svatby. Našli mu nádor, vzdal to … zastřelil se. Od té doby nikoho nemám – a myslím, že to tak už zůstane. Ostatně ty jsi ženatý…“

„Co na to říct?“

„Neříkej nic, já ti samozřejmě nic nevyčítám. Nikdo nemohl vědět, že bude revoluce. Taky jsem nevěřila, že se sem ještě vrátím, že tu budu mít byt a že budu moci být, aspoň občas, s tebou. Co myslíš, budu?“

„Já doufám, že ano!“… a bylo po rozhovoru!

****

Takže až později jsem se dozvěděl, že Tereza 5 let dřela 'medinu', samozřejmě v němčině ... a její píle nakonec slavila úspěch. Dnes je nejmladším primářem na regensburské klinice. Kromě praktické medicíny se věnuje i výzkumu. Vede německou sekci mezinárodního panelu spolupracujícího také s českým Institutem aplikované medicíny. No, a protože u nás tráví více času, než předpokládala, pronajala jí klinika tento byt.

... pokračování příště...