73| Příběh sestřičky Terezy I. - díl 3.
... pokračování...
Tak vědět, co se teď sestřičce honí v její hlavičce, makovičce? Stojíme v zadní části tramvaje číslo 7, která nás odváží na Severní sídliště, kde bydlím já a kde prý bydlí také ona. Jen to o ní vím. A pak ještě znám její jméno – z visačky na uniformě. Oba mlčíme, už dlouho. Ještě jsem jí neodpověděl na otázku, zda mám hlad. Myslím, že na odpověď už ani nečeká. Dívá se na mě, ale na nic se neptá. Ani já se neptám. Jindy bych měl miliony otázek, ale dnes … dneska se mi nechce nic! Ani mluvit, ani jíst, ani pít … ani jít domů! Nic! Jen s ní bych byl rád. Mám to zkusit? Nemám? Zkusím…
„Terezko, sestřičko, hlad asi mám, chuť ale ne. Nic se mi nechce, ale hlavně nechci být sám! Jestli tvá dnešní péče o mě není jen otázkou profesionální cti, jestli jsem ti alespoň trošku sympatickej, buď dnes prosím, se mnou! U mě, u tebe – to je jedno. Jen se nechci jít ožrat do hospody, nechci mluvit, nechci sex. Chci jen být s tebou, mlčet a vypnout mozek a … asi zase spát?“
Ticho, jen zvonek dveří odporně drnčí a tramvaj se rozjíždí do kopce. Tereza se ke mně otáčí zády a mlčí. Aha! Tak jsem to zřejmě přehnal … má mě za bezcitného dobytka. Takže skončím přece jen v té hospodě! Jenže Tereza se náhle prudce otočí, má slzy v očích, chytá mě za hlavu, stahuje si ji níž a hledá (pro slzy zřejmě moc nevidí) má ústa. Už je našla … už mě líbá! Už líbám já ji! Líbáme se ještě dvě stanice, pak ‚vypadáváme‘ z tramvaje a utíkáme k sídlišti. Nemohu už popadnout dechu, zastavujeme se. Hele, jen dva bloky od mého domova! Terka loví z kabelky klíč, odemyká a pak oba beze slova vstupujeme dovnitř. Ticho je i ve výtahu. 1. patro … 6. patro … 9. patro. Cink! 11. patro. Vystupujeme a teprve teď Tereza reaguje. Myslím verbálně…
„Milý, chceš-li být se mnou, tak pojď a buď tu doma! K jídlu mám jen chleba a vajíčka, ale na suchu nebudeme, neboj! Dostala jsem darem domácí víno … z Moravy! A sex? Tak ten prosím, teď vůbec neřeš, na ten máme času – jako husa…“
… Ááauu! Tak to ne! To je ještě moc, moc čerstvé!! Kdy mi tohle přísloví říkala Lenka? Když mě zvala na mejdan bez ponožek? Před 18 dny!? A kolik jsme toho ‚času v klasu‘ nakonec měli? Jen jedno ‚super odpoledne‘ v azylovém pokojíku. A pak už pouze půlhodinu u autobusu, před odjezdem na hory! Do prdele živote, do prdele!!! Proč jsi tak hnusný? Proč jsi tak odporný!!! Nenávidím tě! Nenávidím sebe! Nenávidím všechny a všechno! Dusím se! Konečně se ve mně něco láme a … konečně se rozbrečím!
****
Jsem odveden do ložnice, položen do postele a do úst mi je vložena tableta. Pokládám svou hlavu Terezce do klína. Jak dlouho ležím? 10 minut? 20? Půl hodiny? Nevím a je mi to jedno! Je mi smutno, tupě smutno. Propadám se kamsi do mlhy, do temnoty, do nicoty. A znovu usínám.
DEN POTÉ
Probouzí mě zvuky a také vůně z kuchyně. Na budíku je půl třetí pryč. Po chvíli přemýšlení soudím, že je zřejmě nedělní odpoledne, takže jsem spal asi 18 hodin! A nejedl už tisíc let. V pokoji jsem sám, ale Terezku slyším z kuchyně. Zatím ji nevolám, snažím se vybavit si v paměti včerejší události. Nevzpomínám si na nemocnici, ale dobře si pamatuji tramvajový rozhovor, noční běh sídlištěm, výtah a ubrečené usínání.
„Míšo, přeji ti dobré odpoledne! Snídaně, oběd i večeře – vše v jednom bude do 5 minut! Můžeš vstát a najíst se u stolu? Anebo chceš ‚papušku‘, jako malý kluk, do postýlky?“ domlouvá poslední slova Terezka v pro ni nebezpečné blízkosti postele. Je tedy pro mě celkem snadné ji chytit pod koleny a stáhnout ji k sobě. Musím se přece přesvědčit, zda má pod kuchařskou zástěrou aspoň kalhotky! No nemá, nestoudnice jedna!
„Papušku si zlato, strč za klobouk. Do postele chci, jako velký kluk, krásnou sestřičku!“ a zástěra letí kamsi do kouta … na papušku tak došlo až mnohem, mnohem později, kdy už byla studená jak psí čumák.
MÁ ZPOVĚĎ
Leničko! Promiň, promiň, promiň! Moc jsem tě miloval a vlastně stále miluji! A nikdy na tebe nezapomenu! Ale pokud se z tvého odchodu nemám zbláznit, musím ho přebít. Musím mít někoho, kdo mě bude mít rád, tak jako jsi mě měla ty! Někoho, kdo mě teď v prvních dnech, týdnech a měsících udrží v normálním chodu. Pokud budu sedět nad naší jedinou společnou fotkou ze Zoo, tak se utrápím a zřejmě i uchlastám k smrti! Měj se v nebíčku moc krásně, drž prosím, nade mnou ochrannou ruku … a také místo vedle sebe. Já za tebou určitě přijdu! Sbohem … má nejdražší! Má Lenko, Leničko!
****
... pokračování příště...
Milan Vít
37 / Dopis 16 leté dceři
Proč jí vzkaz z konce blogu nepředám osobně, tedy ústně, v úterý na slavnostním obědě. Důvody jsou dva: za prvé mi to přijde o fous slavnostnější a třeba někomu pomůžu vyjádřit i jeho pocity.
Milan Vít
35 / 100 let
Důležité termíny dnešního příběhu: bankomat, výročí, strategie, etika, etiketa, drtivá porážka ... u zubaře.
Milan Vít
34 / Už jsem i já prozřel...
... už i já pochopil, že to sprosté slovo, ta proradná "inflace", dorazila i do mé garsonky a usadila se mi v peněžence. Následující text vznikl jako mailík poslaný kamarádce k pobavení u ranní kávy. Uvidíme, třeba pobaví i vás.
Milan Vít
33 / Jak se nás moc nesešlo
Rád splknu u piva se „starými kámoši“ ... jsem ochotnej věnovat přípravě srazu čas, pár peněz, najít termín a místo, byť nikdy nevyhovím všem. Ale není to žádnej vědeckej úkol hodnej dizertační práce, na malej bločeg to snad dá.
Milan Vít
32 / Dvojím pohledem
1 příběh očima 2 postav. Málokdy se shodnou, takže ve výsledku tu jsou příběhy dva. Mým maximem byl pohled 6 ex-spolužáků na třídní sraz. Dnešní téma je obyčejné: začíná víkend nezletilé dcery trávený u otce.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Gaza jako Vietnam? Demokratům při sjezdu hrozí opakování nepokojů z roku 1968
Studentské protesty proti americké podpoře Izraele rozvířily v USA debaty o tom, jak by mohlo...
Slabý Putin chce mou smrt. Pobočník Navalného po útocích kladivem promluvil
Leonid Volkov, který býval pravou rukou ruského opozičního politika Alexeje Navalného, řekl britské...
Brigáda v hobbymarketu v Přerově, 130 Kč/h +příplatky #XlAqS
INDEX NOSLUŠ s.r.o.
Olomoucký kraj
- Počet článků 219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 404x
A kdo jsem já? Zcela jistě:
Muž spíš starý - nežli mlád, spíše chorý - nežli zdráv! Spíš jsem těžší - nežli lehčí, spíše píši - nežli řečním! Spíš jsem zvíře - nežli kráska, všechno sním a ještě mlaskám! Chci být vtipný a ne smutný - předsevzetí: nebýt trapný! Dnes jsem tu a ... zítra? Kdo ví?